Moor als Wasserspeicher
Der Mensch hat viele Moore entwässert, um sie begeh- und befahrbar zu machen, z. B. für den Torfabbau. Das gesamte Ökosystem wurde dafür verändert.
Die Entwässerung führt allerdings dazu, dass die Moore nicht weiterwachsen, da die Lebensgrundlage der Pflanzen – das Wasser – fehlt. Durch die Luft mineralisiert der Torf und sackt in sich zusammen.
Intakte Moore bieten nicht nur wichtigen Lebensraum für seltene Pflanzen, sie binden auch das Treibhausgas Kohlendioxid, indem Kohlenstoff im Torf eingelagert wird. Entwässerte Moore setzen hingegen Kohlendioxid frei, da die Pflanzenreste durch die Sauerstoffzufuhr mikrobiell abgebaut werden.
In den letzten Jahrzehnten wurden daher viele Renaturierungsprojekte gestartet, um Moore wieder zu vernässen und deren Ökosystemdienstleistungen wiederherzustellen.
Folgende Ökosystemdienstleistungen bieten Moore:
- Lebensraum für eine besondere Biodiversität, bestehend aus einer spezialisierten Pflanzen- und Tierwelt,
- Kohlenstoffspeicher in Form von Torf,
- Erlebnisraum und Inspiration,
- kühlende Wirkung auf lokales und regionales Klima,
- Archiv der Landschaftsgeschichte, da Pollenanalysen von eingewehten Pollen im Torf möglich sind.
Die Wiedervernässung ist dafür der erste Schritt zur Renaturierung von Mooren, die für gewöhnlich viele Jahre dauert. Dazu werden alte Entwässerungsgräben mithilfe von Dämmen verschlossen. Anschließend werden Bäume und Sträucher entfernt, die dem Moor Licht und Wasser nehmen. Der steigende Wasserspiegel führt dann zum Absterben Moor-untypischer Pflanzen. Die vollständige Regeneration kann Jahrhunderte in Anspruch nehmen.
Rašeliniště jako zásobárna vody
Lidé odvodnili mnoho rašelinišť, aby se staly schůdnými a sjizdnými, například kvůli těžbě rašeliniště. Tím došlo ke změně celého ekosystému.
Odvodnění vede k tomu, že slatiny dále nerostou, jelikož schází základ pro život rostlin - voda. Působením vzduchu rašelina mineralizuje a zbortí se dovnitř.
Nedotčená rašeliniště neposkytují jen životní prostor vzácným rostlinám, ale také zadržují prostřednictvím rašeliny skleníkový plyn oxid uhličitý. Odvodněná rašeliniště oxid uhličitý naopak uvolňují, jelikož zbytky rostlin se za přístupu kyslíku mikrobiálně rozkládají.
V posledních desetiletích bylo proto zahájeno mnoho renaturačních projektů, aby byla rašeliniště znovu zavodněna a jejich ekosystémové služby obnoveny.
Rašeliniště poskytují tyto ekosystémové služby:
- Životní prostor pro zvláštní biodiverzitu, která zahrnuje specializovanou flóru a faunu
- Zásobárnu uhlíku ve formě rašeliny
- Prostor k zážitkům a inspiraci
- Ochlazující účinek na místní a regionální klima
- Archiv krajinné historie, protože zde lze provádět pylové analýzy - rašelina obsahuje naváté pyly
Opětovné zamokření je prvním krokem, který obvykle trvá řadu let. Z tohoto důvodu se staré odvodňovací příkopy uzavírají pomocí hrází. Následně jsou odstraňovány stromy a keře, které slatině odebírají světlo a vodu. Stoupající hladina vody pak vede k odumírání rostlin, které nejsou pro slatinu typické. Úplná regenerace může trvat i staletí.