Flechten zeigen den Umweltzustand
Eine Flechte ist eine Symbiose, also Lebensgemeinschaft, eines Pilzes und mit einer / mehreren Algen oder Bakterien. Durch diesen Zusammenschluss können Flechten fast alle Untergründe und Materialien besiedeln, z. B. Bäumen und Steinen. Weltweit gibt es rund 25.000 Flechtenarten, in Mitteleuropa etwa 2.000.
Flechten eignen sich als Umweltindikatoren, da sie widerstandsfähig gegenüber natürlichen Einflüssen sind, aber sensibel auf Umweltveränderungen durch den Menschen reagieren.
Flechten sagen viel über die Luftqualität ihrer Standorte aus. Sie besitzen keine Wurzeln und leben von der umgebenden Luft(feuchtigkeit). Sie nehmen die in Luft und Regen enthaltenen Nähr- und Schadstoffe ungefiltert auf. Diese stören das Gleichgewicht der beiden Partner und die Flechte stirbt – noch bevor der Mensch die Schadstoffe bemerkt.
So starben in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts viele Flechten in der Nähe industrialisierter Städte aufgrund der erhöhten Schwefeldioxidwerte in der Luft. Die Öffentlichkeit bemerkte dies erst viel später durch Waldsterben und den sauren Regen. Seit Schwefelfilter in Fabriken und Katalysatoren in Fahrzeuge eingebaut wurden, haben sich Luftqualität und Flechtenbestand wieder verbessert.
Was sind eigentlich Umweltindikatoren?
Umweltindikatoren werden zur Beschreibung des Zustandes von Luft, Wasser, Boden und Klima und deren Veränderungen eingesetzt. Beispiele für solche Indikatoren sind die Veränderung von Gletscherflächen oder das Vorkommen bestimmter Vogelarten.
Flechten können für das passive oder aktive Monitoring der Luftgüte verwendet werden. Beim passiven Monitoring werden durch Kartierungen Verbreitung und Häufigkeit einer Art registriert. Beim aktiven Monitoring werden Flechten an einem belasteten Standort angesiedelt und ihre Reaktionen beobachtet.
Flechten nehmen auch Schwermetalle und radioaktive Substanzen auf, wodurch z. B. radioaktive Niederschläge überwacht werden können.
Lišejníky ukazují stav životního prostředí
Lišejník je symbióza neboli soužití houby a několika řas. Díky tomuto spojení mohou lišejníky růst téměř na každém podkladu a materiálu. Na světě existuje přibližně 25 000 druhů lišejníků, ve střední Evropě asi 2000.
Lišejníky se vyskytují především tam, kde dochází k neustálému střídání vlhka a sucha a zásahy člověka do přírody jsou pouze minimální.
Lišejníky jsou vhodné jako indikátory stavu životního prostředí, jelikož jsou vysoce odolné vůči přirozeným vlivům životního prostředí, ale citlivě reagují na změny, jež způsobují lidé. Jednotlivé druhy lišejníků přitom reagují s různou intenzitou. Citlivější druhy jsou vytlačeny jako první. Když je zátěž příliš velká, vymizí i ostatní druhy. Lišejníky tedy vypovídají mnoho o tom, jaká je kvalita ovzduší v lokalitách jejich výskytu. Nemají kořeny a žijí z okolní vzdušné vlhkosti. Přijímají nefiltrované živiny a škodliviny obsažené v ovzduší a ve srážkách, které narušují rovnováhu obou partnerů, a lišejník odumírá daleko dříve, než si lidé nějakých škodlivin vůbec povšimnou.
Již v druhé polovině 19. století odumřelo mnoho lišejníků rostoucích v blízkosti průmyslových center kvůli zvýšeným hodnotám oxisu siřičitého v ovzduší. Veřejnost to zaregistrovala teprve mnohem později, když kvůli kyselým dešťům začaly odumírat celé lesy. Poté, co byla v továrnách vybudována odsiřovací zařízení a do motorových vozidel vestavěny katalyzátory, stav ovzduší a lišejníkových porostů se opět zlepšil. Co jsou vlastně indikátory životního prostředí?
Indikátorem životního prostředí mohou být například živočichové, kteří ukazují stav ovzduší, vody, půdy a klimatu a jejich změny.
Jako příklad indikátoru lze zmínit změny ploch pevninských ledovců nebo chování tažných ptáků.
Lišejníky mohou sloužit k pasivnímu nebo k aktivnímu monitorování. Při pasivním monitorování je mapováno rozšíření a četnost výskytu nějakého druhu. Při aktivním monitorování jsou lišejníky usazovány ve znečištěné lokalitě a poté jsou sledovány jejich reakce, popřípadě odumírání.
Díky schopnosti lišejníků vstřebávat těžké kovy a radioaktivní sloučeniny, lze například sledovat radioaktivní srážky.
Lišejníky se nacházejí podél cest na stromech a kamenech.