Langer Teich

Úvod

Virtuální naučné stezky "Přírodní kapitál východního Krušnohoří"

Jak důležitá je pro nás příroda, to si uvědomujeme při každém výletu "do zeleně", při sběru lesních plodů a hub, pozorování divoce žijících zvířat nebo při pohledu na nadšené děti, jež objevují život v lese nebo u potoka. Často lehkovážně přehlížíme skutečnost, že příroda je nepostradatelným základem našeho tělesného a duševního zdraví i četných ekonomických aktivit. Materiální blahobyt a osobní zdraví a pocit pohody v mnoha oblastech našeho života přímo či nepřímo vyplývají z toho, co nám příroda poskytuje.

Hodnota přírody a její služby, tzv. ekosystémové služby, nám zůstávají často skryty a myslíme si, že tento přírodní kapitál je nevyčerpatelný a lze jej využívat bezplatně. Skutečnost, že tomu tak není, není dostatečně zohledňována nejen v politických a hospodářských rozhodnutích, ale an i v každodenním chování mnoha občanů. Ve (východním) Krušnohoří se v důsledku souhry specifických přírodních podmínek a staletí trvajícího lidského působení vyvinula jedinečná kulturní krajina s charakteristickými ekosystémy, jako jsou horské louky, kamenné snosy, rašeliniště nebo lesy. Tyto ekosystémy přinášejí obyvatelům regionu i přilehlých oblastí rozmanité služby. Příkladem může být dřevo z lesů, zásoby pitné vody nebo zajímavé lokality pro cestovní ruch.

Jak důležitá je zachovalá příroda se svými četnými ekosystémovými službami, ukázalo v minulosti právě ve (východním) Krušnohoří rozsáhlé poškození lesů. Kromě toho, že poklesly výnosy dřeva v lesním hospodářství, došlo také k poruchám v koloběhu vody, k poškození flóry a fauny, jakož i k silnému narušení obrazu krajiny. Dnes můžeme názorně pozorovat, jak se se zlepšující se kvalitou ovzduší lesy zotavují a jak se díky cíleným opatřením péče o krajinu zlepšují i četné ekosystémové služby (například péče o horské louky a kamenné snosy, renaturace rašelinišť). Objevují se nicméně také zcela nové výzvy a konflikty, kupříkladu v důsledku zavádění opatření zemědělské politiky Evropské unie, rozšiřujícímu se využívání obnovitelných zdrojů energie a určitých turistických aktivit.

Zbytek přírodě blízkého bukového lesa

„Víš, co je to les? Je les třeba jen deset tisíc sáhů dřeva? Nebo je to zelená radost pro lidi?“ (Berthold Brecht)

Tato slova vyjadřují, že lesy nám dávají více než pouhé dřevo na topení. Lesy chrání půdu, vodu, ovzduší a klima. A samozřejmě dodávají dorůstající surovinu - dřevo.
Původní druhově bohaté lesy byly často nahrazeny rychle rostoucími monokulturami jehličnanů, vysazovaných ve vyrovnaných řadách, čímž měl být zajištěn větší výnos dřeva. Přirozeně se vyskytující listnané lesy, například původní bučiny, byly masivně vytlačeny. Výsledkem této činnosti jsou mimo jiné nestabilní lesní ekosystémy s nízkou druhovou rozmanitostí, které jsou ohrožované vysokou půdní erozí. Monokultury jsou také náchylnější k poškození vichřicemi – vzpomeňme si na orkán Kiril v lednu 2007, který způsobil v lesích velké škody. V lesním okrsku Bärenfels činil objem škod na dřevě 150 000 m3. Kiril způsobil v saských lesích na polomech celkovou škodu 1,8 mil. m3 - to je asi 5 mil. vyvrácených nebo polámaných stromů. Vzniklo tak přes 1300 hektarů holin.

Monokultury jehličnanů obzvláště trpí při vichřicích a jiných extrémních událostech. Také s klimatickými změnami se vyrovnávají hůře než ostatní stromy. Z těchto důvodů uvažuje nyní mnoho lesníků jinak a usilují o návrat k přírodě blízkým lesům, jež jsou odolnější vůči chorobám, škůdcům a vichřicím. Kromě toho je v nich také vyšší druhová rozmanitost.

Přírodě blízký les ve vyšších polohách Krušných hor je většinou les smíšený, sestává tedy z vícero domácích druhů stromů a v růstové fázi je ponechán sám sobě. Vyvrácené stromy a zbytky rostlin se neodklízejí, ale zůstávají zde ležet, aby se rozložily a vytvořil se z nich humus. Přírodě blízké lesy se na rozdíl od hospodářských lesů vyznačují nizkou intenzitou využití.

Ekosystémové služby lesů:

• Lesní hospodářství: Dřevo je nesmírně všestranný, hospodářsky velmi významný a dorůstající zdroj. Využivá se k topení a na stavby
• Lesy poskytují lesní plody, léčivé rostliny a lesní zvěř k lovu. Tyto rostliny a zvěř se nevysazují a nechovají, lidé si je berou přímo z přírody
• Rekreace v přírodě pro pěší turisty
• Čištění vody
• Lesy slouží také k regulaci větru. Zatímco na otevřené louce vítr fičí, poskytují stromy ochranu a zeslabují vichřice

Zadržování dusíku v lesích

Stromy odebírají dusík z atmosféry a během svého růstu jej zachycují. Často se mylně tvrdí, že stromy vážou oxid uhličitý (CO₂). K fotosyntéze potřebuje strom ale pouze uhlík (C) a kyslík (0₂) opět uvolňuje.

Lesy se mýtily kvůli využití půdy, tím se jejich plocha zmenšovala. Starší lesy jsou náchylnější vůči napadení škůdci a poškození v důsledku vichřic a požárů. To vše příspívá k uvolňování uhlíku.

Kolik uhlíku ukládá jeden strom, závisí na mnoha faktorech, např. o jaký strom se jedná nebo kde roste. Například v tropech rostou stromy rychleji, a tudíž zachycují za stejné období více uhlíku než stromy, které rostou v Německu. Další faktory jsou mimo jiné hustota dřeva stromu, jeho stáří, kvalita půdy a zásobování vodou. Je tedy obtížné formulovat obecně platná tvrzení. Kromě toho existují četné výpočetní modely pro různé regiony a lesní typy.

SCHOPNOST VÁZAT CO₂

Smrkové lesy	asi 132 t / ha lesní plochy
Jedlové lesy	asi 155 t / ha.

1 ha přírodě blízkého lesa (včetně stromového porostu, podrostu, odumřelého dřeva a humusu v lesní půdě) váže asi 420 t dusíku.
V oblasti, kterou se projekt „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“ zabývá, se nachází 42 km2 přírodního lesa, jenž váže 1,8 mil. tun uhlíku.
Kdyby se mělo zabránit těmto emisím CO₂ pomocí technických opatření, muselo by se počítat s náklady ve výši 141 mil. € (normativ UBA - Spolkového úřadu životního prostředí pro vázání (C) je 80 €/t).

Pitná voda

Každý Němec spotřebuje v průměru 122 litrů vody denně (stav z roku 2011). Průměr v Ústeckém kraji činí pouze 83 litrů na osobu a den (stav z roku 2011).

Aufgabe:

Haben Sie eine Flasche dabei? Dann messen Sie, wie lange es dauert, um einen Liter Wasser aus der Quelle zu gewinnen. Wie viele Menschen kann die Quelle täglich versorgen?

Horská louka - bez využití

„Žádná louka nesmí zůstat nepokosená“

Pouze pravidelným sekáním (jednou až dvakrát ročně) a odklízením posekané trávy, přednostně ve formě sena, lze zajistit přežití typických horských luk východního Krušnohoří. Každoročním odebíráním travní hmoty se podpoří růst řady pomalu rostoucích druhů rostlin, tzv. hladových umělců.

Obhospodařování horských luk je však namáhavé, jelikož k sekání nelze používat těžkou mechanizaci. Bez speciálních pobídek, například dotací, se jejich obhospodařování často nevyplatí.

Nejsou- li horské louky využivány, zpustnou: Snižuje se druhová rozmanitost, jelikož silnější rostliny přerostou a vytlačí ty slabší, pomalu rostoucí. Dlouhodobě vede nevyuživání luk k jejich zarůstání keři a nakonec k zalesnění.

Prameny

Voda se nachází v neustálém koloběhu mezi atmosférou, zemským povrchem a podložím. Především sluneční záření způsobuje, že se voda vypařuje ajako vodní pára stoupá do atmosféry.

Zde se ochlazuje, zkapalní nebo zmrzne, vznikají mraky, které posléze ztěžknou a voda se v podobě srážek, deště či sněhu, vrací zpět na zemský povrch, kde odtéká v potocích a řekách. Může se však také vsakovat do půdy a protékat podložím, dokud nenarazí na nepropustnou vrstvu horniny a nestane se z ní podzemní voda. Podzemní voda se dostává opět na povrch v podobě pramenů a koloběh se tak uzavírá.

I když jsou prameny jen velmi malé, mají většinou mnohonásobně větší povodí. Kvalita vody v prameni je v přímém vztahu k ekologickým poměrům v povodí a může sloužit jako indikátor stavu krajiny.

Přestože jsou velmi malé, vyznačují se prameny velkou druhovou rozmanitostí. V Evropě žije v pramenech přes 1500 druhů živočichů. Jsou to hlavně bezobratlí, z obratlovců jde ojediněle o ryby nebo larvy mloků skvrnitých.

Typickými obyvately pramenů jsou krenobionti (řecky krene - pramen, bios - život). Žijí pouze v pramenech a svému životnímu prostředí se plně přizpůsobili. Jsou menší a nenápadnější než živočichové v povrchových vodách. Jsou to například šneci, vodní roztoči a larvy chrostíků.

Suchopýr

Suchopýry (Eriophorum: řecky érion - vlna, phoréein - nosit, německy Wollgras) se nazývají podle svých plodů, jež vypadají jako chomáčky vaty. Dlouhá obalová vlákna plodů tvoří jakoby chomáčky vaty, které se na rostlině objevují nikoli v době květu, ale při dozrávání plodů.

Suchopýry patří do čeledi šáchorovité. Ve střední Evropě se vyskytuje pět druhů. Dva nejrozšířenější druhy se na opětovně zamokřených rašeliništích vyskytují také jako tzv. pionýrské rostliny - tedy rostliny, které jako první osídlují nově vzniklá stanoviště. Jsou to suchopýr úzkolistý a suchopýr pochvatý

Užitek pro člověka:
Vlně podobné chomáče se dříve používaly jako náhražka vaty k ošetřování ran, dále k výrobě knotů do svíček a jako náplň do polštářů. Jelikož se suchopýry často vyskytují na okrajích otevřených slatinných ploch, upozorňují také na zvláště nebezpečná místa.

Oplocenky k ochraně lesních kultur

Oplocenky se zřizují za účelem ochrany mladých lesních kultur před srnčí, vysokou a černou zvěří. Zde si konkurují různé ekosystémové služby. Jednak je to ochrana lesa a výnosů z dřeva, jednak lov a výnosy z něj.

Menší plochy lesů se chrání například ochrannými manžetami proti okusu nebo ovčí vlnou, u velkých ploch je zapotřebí stavět oplocenky. To představuje největší náklady při prvním zalesnění.

Ohrady musí být stabilní a husté, aby byla ochrana zaručena po řadu let. Rozdílná výška ohrad, síla drátu a velikost drátěných ok - podle toho, jaké druhy zvěře mají zadržovat - se projeví na ceně za běžný metr pletiva.

Je tedy třeba stavět oplocenky o výšce

proti zajícům a králíkům: 0,8 m (s malými oky, ne většími než 5 cm. V zimě mohou na pevné sněhové pokrývce být i vyšší)
Černá zvěř: 1,2 m
Srnčí zvěř: 1,5 m
Vysoká: 1,8 m – 2 m

Náklady na práci, materiál, údržbu, zbourání a likvidaci činí příbližně 3.500 € na 1 hektar.

Horská louka Přední Cínovec/ Vorderzinnwald

Pro rozsáhlé části vyšších poloh východního Krušnohoří je charakteristická otevřená členitá krajina s řadou horských luk.

Co to jsou horské louky?

Krušnohorské horské louky vznikly poté, co byly lesy vymýceny a přeměněny v ornou půdu a louky. Horské louky tedy vytvořili lidé. Na snadno přístupných plochách vznikla pole, na příkřých svazích a ve vlhkých údolích louky. Zde mohly vzniknout obzvláště druhově bohaté louky. Od jara do vrcholného léta, kdy se provádělo sekání k údržbě horských luk, zde bylo možné pozorovat pestré květiny, např. žlutě kvetoucí prvosenky jarní, pryskyřníky nebo fialové širokolisté prstnatce májové (druh vstavače).

Druhová rozmanitost rostlin zároveň loukám zajišťuje druhové bohatství hmyzu včetně mnoha druhů motýlů.

Podle kvality půdy, expozice a zásobování vodou tvoří horské louky různé přechody k smilkovým travním porostům, mokřadům a suchým loukám.

Typické rostliny horských luk jsou:

• Koprník štětinolistý
• Škarda měkká
• Chrpa parukářka
• Třezalka skrvrnitá
• Zvonek okrouhlolistý
• Rdesno hadí kořen
• Hvozdík Seguierův
• Prha arnika
• Pcháč různolistý

Rašeliniště

Užitek pro člověka:

V důsledku odvodnění se rašeliniště stala využitelnými pro lidi, např. pro těžbu rašeliny. Rašelina se používala jako stavební materiál a palivo a také v zahradnictví. Odvodnění rašelinišť mělo však zničující důsledky pro druhovou rozmanitost, protože specializované druhy, které se na rašeliništích usídlily, se nedokázaly vyrovnat se změnami. Rašeliniště je důležitým životním prostorem živočichů a rostlin, jako jsou např. rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, zmije obecná a ropucha obecná. Mnoho tuzemských druhů se vyskytuje pouze na rašeliništích, kde se vytvořila jedinečná, speciální životní společenství. Obrázky!!

Rašeliniště regulují klima:

Svou schopností zadržovat velké množství vody vyrovnávají rašeliniště lokální klima. Za teplého a suchého počasí se voda neustále odpařuje a tím se ochlazuje ovzduší.

Rašeliniště vážou uhlík:

Rostliny přijímají během svého růstu oxid uhličitý a kyslík opět uvolňují. Když potom v rašeliništi odumřou, jsou obklopeny vodou a nové rostliny je přerostou, nerozloží se, ale uloží uhlík v rašelině. V Německu je v rašeliništích uloženo tolik uhlíku jako v lesích, ačkoli rašeliniště zde pokrývají jen asi 4% plochy, zatímco lesy asi 30%. Opětovným zamokřením rašelinišť lze snížit emise skleníkových plynů.

Rašeliniště regulují vodní rovnováhu:

Díky bobtnavosti rašeliny mohou rašeliniště zadržovat velká množství vody. Nedotčená vrchoviště mohou zadržet až 90% srážkové vody. Odvodněná rašeliniště mohou přijmout maximálně 30%.

Rašeliniště jako vodní filtr:

Rašeliniště mohou z protékající spodní i povrchové vody odnímat a ukládat jak živiny, tak i škodliviny. Kvůli této své filtrační schopnosti jsou také nazývány "ledvinami krajiny".