Dar Vuglbärbaam
Dar Vuglbärbaam ist ein vermutlich 1887 entstandenes erzgebirgisches Volks- und Heimatlied über die Eberesche, das bereits vor 1900 überregional beliebt war. Den Text schrieb der sächsische Förster und Mundartdichter Max Schreyer. Schreyers Naturverbundenheit inspirierte ihn immer wieder zu seinen Gedichten und Liedern des Erzgebirges.
Aus den Früchten der Eberesche wurde früher der Zuckeraustauschstoff Sorbit gewonnen, der als Lebensmittelsüßstoff für Diabetiker sowie als mildes Abführmittel diente. Die Früchte sind essbar und enthalten viel Vitamin A und C, müssen aber wegen ihres Gehaltes an leicht giftiger Parasorbinsäure erst erhitzt werden. Aus den Beeren wird daher häufig Marmelade hergestellt.
Dar VuglbärbaamKann schinn’rn Baam gippt’s, wie dann Vuglbärbaam,
Vuglbärbaam, ann Vuglbärbaam.
As wärd a su lächt nett ann schinn’rn Baam gahm,
schinn’rn Baam gahm, ei ja,
ei ja, ei ja, ann Vuglbärbaam,
ann Vuglbärbaam,
ann Vuglbärbaam,
ei ja, ei ja, ann Vuglbärbaam,
ann Vuglbärbaam, ei ja.
Bei’n Kanner sein Haus stieht a Vuglbärbaam,
Vuglbärbaam, Vuglbärbaam,
da sitzt unn’rn Kann’r sei Weibs’n drnahm,
Weibs’n dernahm, ei ja,
ei ja, ei ja, …
No laßt sa näh sitze’n, se schleft ja drbei,
schleft ja drbei, schleft ja drbei –
Unn hot se’s verschlohf’n, do huln mr sche rei,
huln mer sche rei, ei ja,
ei ja, ei ja, …
Unn wenn ich gestorm bieh – iech wär’sch nett drlaam,
wär’sch nett drlaam, wär’sch nett drlaam –
Do pflanzt off mei Grob fei ann Vuglbärbaam,
ann Vugelbeerbaam, ei ja,
ei ja, ei ja, …
Dann kann schinn’rn Baam gippt’s, wie dann Vuglbärbaam,
Vuglbärbaam, ann Vuglbärbaam –
As ka a su lächt nett ann schinn’rn Baam gahm,
schinn’rn Baam gahm, ei ja,
ei ja, ei ja, …
(Quelle: Wikipedia)
Vuglbärbaam je nářeční krušnohorský výraz pro jeřáb ptačí.
Dar Vuglbärbaam je krušnohorská lidová píseň, která vnikla pravděpodobně roku 1887 a již před rokem 1900 byla oblíbena i mimo tento region. Text napsal v místním dialektu saský lesník a básník Max Schreyer. Schreyerovo sepětí s přírodou ho stále inspirovalo k psaní krušnohorských básní a písní.
Z plodů jeřábu ptačího se dříve vyráběla náhražka cukru, sorbit, jež sloužil jako sladidlo pro diabetiky i jako mírné projímadlo. Plody jsou jedlé a obsahují mnoho vitamínu A a C, kvůli svému obsahu mírně jedovaté kyseliny parasorbinové se musí nejprve zahřát. Z bobulí se často dělá marmeláda.
Tomu, co je červeně, nějak nerozumím. Hledala jsem to i v německých pramenech, jestli tam náhodou nemají překlad do spisovné němčiny, ale nenašla jsem ho. Možná by ses mohl obrátit na toho vašeho německého spolupracovníka projektu (toho z Krušných hor), jestli by ten spisovný překlad nedodal, abychom to mohli vylepšit.