Entstehung der Pinge
Die Altenberger Pinge ist ein 150 m tiefer Einbruchtrichter mit einem Durchmesser von etwa 400 m. Es ist eines der auffälligsten Bergbaudenkmäler der Region. Die Stadt Altenberg verfügte lange Zeit über die ergiebigste Zinnlagerstätte Mitteleuropas. Um 1480 sollen hier etwa 3000 Bergleute tätig gewesen sein. Ab 1545 kam es immer wieder zu Zusammenbrüchen des vom Abbau völlig zerlöcherten Bergwerks bis zum großen Grubenunglück im Januar 1620. Dabei entstand an der Erdoberfläche ein Einbruchtrichter, die Pinge. Eine geologische Darstellung der Pinge gibt es bei mineralienatlas.de.
Eine Nacherzählung des Unglücks aus dem Jahre 1747:
Am 24. Januar 1620, früh zwischen 4 und 5 Uhr, hat sich zu Altenberg der dritte und größte Bergbruch ereignet. Ob nun wohl der größte Teil der Stadt durch dieses Erdbeben furchtbar erschüttert ward, ist doch der Ort durch Gottes Gnaden erhalten worden, auch die meisten Bergleute sind nach und nach gerettet worden, obgleich sie zum Teil 3 Tage und Nächte lang ohne Speise in der Tiefe ausharren mussten. Nur ein alter Bergmann von 79 Jahren namens David Eichler (nach anderen Quellen Simon Sohr) ist nicht zu finden gewesen. Er habe aller Warnungen zum Trotz alle Bergfesten (Pfeiler, die man zum Schutz der Decken stehen lässt), nach und nach weggehauen. Er soll auch sonst ein gottloser Mensch gewesen sein und an diesem Tage ohne Gebet und in Teufels Namen eingefahren sein. Hiervon gibt es diesen folgenden alten Reim:
"Ich George Frölich der Alte, ich wolt übern Bergwerck halte, es wolt aber gar nicht seyn, sondern die Gottlosen fuhren hinein, und rissen die Berg-Vesten ein, das ist bewust der ganzen Gemein." (Quelle: erzgebirge-museum.de)
Aus Sicherheitsgründen ist das Betreten der Pinge nicht erlaubt. Die Altenberger Touristeninformationen bietet jedoch jeden Mittwoch (Mai bis Oktober) geführte Bergbauwanderungen an, bei denen auch ein Aussichtspodest besucht wird.
Vznik propadlin
Altenberská pinka (propadlina v důsledku hornické činnosti) je 150 m hluboký závalový trychtýř o průměru asi 400 metrů. Je to jedna z nejviditelnějších památek těžby v regionu. Město Altenberg mělo dlouho nejvydatnější naleziště cínu ve střední Evropě. Okolo roku 1480 zde prý pracovalo asi 3000 horníků. Od roku 1545 zde opakovaně docházelo ke zhroucení dolu, jenž byl následkem těžby plný děr. V lednu 1620 zde došlo k velkému důlnímu neštěstí, čímž vznikl na povrchu závalový trychtýř, propadlina.
Popis výše zmíněného neštěstí, který pochází z roku 1747:
Dne 24. ledna 1620, časně ráno mezi čtvrtou a pátou hodinou, se událo v Altenbergu třetí a největší důlní neštěstí. Ačkoliv se ve velké části města země strašlivě otřásla, zůstalo přece z milosti Boží zachováno. Také většina horníků byla postupně zachráněna, přestože mnozí z nich museli tři dny a tři noci vydržet bez jídla v hlubině. Pouze jeden 79 let starý horník jménem David Eichler (podle jiných pramenů Simon Sohr) nebyl nalezen. Přes všechna varování prý postupně vysekal všechny důlní výztuže (podpěry, které se staví kvůli ochraně stropů důlních štol). I jinak to prý byl bezbožný člověk a tohoto dne sjel do dolu bez modlitby a ve jménu ďábla. Byla o tom složena i stará rýmovačka.
"Ich George Frölich der Alte, ich wolt übern Bergwerck halte, es wolt aber gar nicht seyn. sondern die Gottlosen fuhren hinein, und rissen die Berg-Vesten ein, das ist bewust der ganzen Gemein."
Z bezpečnostních důvodů není vstup do propadliny povolen. Turistické informační středisko v Altenbergu nabízí však každou středu (od května do října) vycházky do dolu s průvodcem, přičemž se navštěvuje také vyhlídková plošina.