Mehrwert Natur Osterzgebirge

Kontakt

Virtuální naucné stezky "Prírodní kapitál východního Krušnohorí"

Jak duležitá je pro nás príroda, to si uvedomujeme pri každém výletu "do zelene", pri sberu lesních plodu a hub, pozorování divoce žijících zvírat nebo pri pohledu na nadšené deti, jež objevují život v lese nebo u potoka. Casto lehkovážne prehlížíme skutecnost, že príroda je nepostradatelným základem našeho telesného a duševního zdraví i cetných ekonomických aktivit. Materiální blahobyt a osobní zdraví a pocit pohody v mnoha oblastech našeho života prímo ci neprímo vyplývají z toho, co nám príroda poskytuje.

Hodnota prírody a její služby, tzv. ekosystémové služby, nám zustávají casto skryty a myslíme si, že tento prírodní kapitál je nevycerpatelný a lze jej využívat bezplatne. Skutecnost, že tomu tak není, není dostatecne zohlednována nejen v politických a hospodárských rozhodnutích, ale an i v každodenním chování mnoha obcanu. Ve (východním) Krušnohorí se v dusledku souhry specifických prírodních podmínek a staletí trvajícího lidského pusobení vyvinula jedinecná kulturní krajina s charakteristickými ekosystémy, jako jsou horské louky, kamenné snosy, rašelinište nebo lesy. Tyto ekosystémy prinášejí obyvatelum regionu i prilehlých oblastí rozmanité služby. Príkladem muže být drevo z lesu, zásoby pitné vody nebo zajímavé lokality pro cestovní ruch.

Jak duležitá je zachovalá príroda se svými cetnými ekosystémovými službami, ukázalo v minulosti práve ve (východním) Krušnohorí rozsáhlé poškození lesu. Krome toho, že poklesly výnosy dreva v lesním hospodárství, došlo také k poruchám v kolobehu vody, k poškození flóry a fauny, jakož i k silnému narušení obrazu krajiny. Dnes mužeme názorne pozorovat, jak se se zlepšující se kvalitou ovzduší lesy zotavují a jak se díky cíleným opatrením péce o krajinu zlepšují i cetné ekosystémové služby (napríklad péce o horské louky a kamenné snosy, renaturace rašeliništ). Objevují se nicméne také zcela nové výzvy a konflikty, kupríkladu v dusledku zavádení opatrení zemedelské politiky Evropské unie, rozširujícímu se využívání obnovitelných zdroju energie a urcitých turistických aktivit.

Wissenswege

Projekt

IÖR

Alle Infomatioen zum Projekt und das Impressum finden Sie unter: wissenswege.ioer.info/w/projekt.php

Touren

Moldava-Zinnwald

Artenvielfalt Moor als Wasserspeicher Torfanstich Pilzsucher Heidelbeeren Fichtenmonokultur Einleitung Rodelbahn Buchenwald Flechten Jagd Trinkwasser Holzertrag Wasserregulierung

Langer Teich

Einleitung Buchenwaldrest Kohlenstoffspeicherung Wald Trinkwasser Bergwiese ohne Nutzung Quellen Wollgras Wildzaun Bergwiese Moore

Geisingberg

Pinge Lupinen Wildapfel Bergwiese Bergwiesenentstehung Steinruecke1 Steinruecke2 Bergwiesenvielfalt Goldenes Lamm Wintersport Sport und Tourismus Feuerlilie Sage: Die grüne Frau am Geisingberge Wachtelkönig Vuglbärbaam

Úvod

Virtuální naučné stezky "Přírodní kapitál východního Krušnohoří"

Jak důležitá je pro nás příroda, to si uvědomujeme při každém výletu "do zeleně", při sběru lesních plodů a hub, pozorování divoce žijících zvířat nebo při pohledu na nadšené děti, jež objevují život v lese nebo u potoka. Často lehkovážně přehlížíme skutečnost, že příroda je nepostradatelným základem našeho tělesného a duševního zdraví i četných ekonomických aktivit. Materiální blahobyt a osobní zdraví a pocit pohody v mnoha oblastech našeho života přímo či nepřímo vyplývají z toho, co nám příroda poskytuje.

Hodnota přírody a její služby, tzv. ekosystémové služby, nám zůstávají často skryty a myslíme si, že tento přírodní kapitál je nevyčerpatelný a lze jej využívat bezplatně. Skutečnost, že tomu tak není, není dostatečně zohledňována nejen v politických a hospodářských rozhodnutích, ale an i v každodenním chování mnoha občanů. Ve (východním) Krušnohoří se v důsledku souhry specifických přírodních podmínek a staletí trvajícího lidského působení vyvinula jedinečná kulturní krajina s charakteristickými ekosystémy, jako jsou horské louky, kamenné snosy, rašeliniště nebo lesy. Tyto ekosystémy přinášejí obyvatelům regionu i přilehlých oblastí rozmanité služby. Příkladem může být dřevo z lesů, zásoby pitné vody nebo zajímavé lokality pro cestovní ruch.

Jak důležitá je zachovalá příroda se svými četnými ekosystémovými službami, ukázalo v minulosti právě ve (východním) Krušnohoří rozsáhlé poškození lesů. Kromě toho, že poklesly výnosy dřeva v lesním hospodářství, došlo také k poruchám v koloběhu vody, k poškození flóry a fauny, jakož i k silnému narušení obrazu krajiny. Dnes můžeme názorně pozorovat, jak se se zlepšující se kvalitou ovzduší lesy zotavují a jak se díky cíleným opatřením péče o krajinu zlepšují i četné ekosystémové služby (například péče o horské louky a kamenné snosy, renaturace rašelinišť). Objevují se nicméně také zcela nové výzvy a konflikty, kupříkladu v důsledku zavádění opatření zemědělské politiky Evropské unie, rozšiřujícímu se využívání obnovitelných zdrojů energie a určitých turistických aktivit.

Zadržování dusíku v lesích

Stromy odebírají dusík z atmosféry a během svého růstu jej zachycují. Často se mylně tvrdí, že stromy vážou oxid uhličitý (CO2). K fotosyntéze potřebuje strom ale pouze uhlík (C) a kyslík (02) opět uvolňuje.

Lesy se mýtily kvůli využití půdy, tím se jejich plocha zmenšovala. Starší lesy jsou náchylnější vůči napadení škůdci a poškození v důsledku vichřic a požárů. To vše příspívá k uvolňování uhlíku.

Kolik uhlíku ukládá jeden strom, závisí na mnoha faktorech, např. o jaký strom se jedná nebo kde roste. Například v tropech rostou stromy rychleji, a tudíž zachycují za stejné období více uhlíku než stromy, které rostou v Německu. Další faktory jsou mimo jiné hustota dřeva stromu, jeho stáří, kvalita půdy a zásobování vodou. Je tedy obtížné formulovat obecně platná tvrzení. Kromě toho existují četné výpočetní modely pro různé regiony a lesní typy.

SCHOPNOST VÁZAT CO2
Smrkové lesyasi 132 t / ha lesní plochy
Jedlové lesyasi 155 t / ha.

1 ha přírodě blízkého lesa (včetně stromového porostu, podrostu, odumřelého dřeva a humusu v lesní půdě) váže asi 420 t dusíku.
V oblasti, kterou se projekt „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“ zabývá, se nachází 42 km2 přírodního lesa, jenž váže 1,8 mil. tun uhlíku.
Kdyby se mělo zabránit těmto emisím CO2 pomocí technických opatření, muselo by se počítat s náklady ve výši 141 mil. € (normativ UBA - Spolkového úřadu životního prostředí pro vázání (C) je 80 €/t).

Pitná voda

Každý Němec spotřebuje v průměru 122 litrů vody denně (stav z roku 2011). Průměr v Ústeckém kraji činí pouze 83 litrů na osobu a den (stav z roku 2011).

Horská louka - bez využití

„Žádná louka nesmí zůstat nepokosená“

Pouze pravidelným sekáním (jednou až dvakrát ročně) a odklízením posekané trávy, přednostně ve formě sena, lze zajistit přežití typických horských luk východního Krušnohoří. Každoročním odebíráním travní hmoty se podpoří růst řady pomalu rostoucích druhů rostlin, tzv. hladových umělců.

Obhospodařování horských luk je však namáhavé, jelikož k sekání nelze používat těžkou mechanizaci. Bez speciálních pobídek, například dotací, se jejich obhospodařování často nevyplatí.

Nejsou- li horské louky využivány, zpustnou: Snižuje se druhová rozmanitost, jelikož silnější rostliny přerostou a vytlačí ty slabší, pomalu rostoucí. Dlouhodobě vede nevyuživání luk k jejich zarůstání keři a nakonec k zalesnění.

Prameny

Voda se nachází v neustálém koloběhu mezi atmosférou, zemským povrchem a podložím. Především sluneční záření způsobuje, že se voda vypařuje ajako vodní pára stoupá do atmosféry.

Zde se ochlazuje, zkapalní nebo zmrzne, vznikají mraky, které posléze ztěžknou a voda se v podobě srážek, deště či sněhu, vrací zpět na zemský povrch, kde odtéká v potocích a řekách. Může se však také vsakovat do půdy a protékat podložím, dokud nenarazí na nepropustnou vrstvu horniny a nestane se z ní podzemní voda. Podzemní voda se dostává opět na povrch v podobě pramenů a koloběh se tak uzavírá.

I když jsou prameny jen velmi malé, mají většinou mnohonásobně větší povodí. Kvalita vody v prameni je v přímém vztahu k ekologickým poměrům v povodí a může sloužit jako indikátor stavu krajiny.

Přestože jsou velmi malé, vyznačují se prameny velkou druhovou rozmanitostí. V Evropě žije v pramenech přes 1500 druhů živočichů. Jsou to hlavně bezobratlí, z obratlovců jde ojediněle o ryby nebo larvy mloků skvrnitých.

Typickými obyvately pramenů jsou krenobionti (řecky krene - pramen, bios - život). Žijí pouze v pramenech a svému životnímu prostředí se plně přizpůsobili. Jsou menší a nenápadnější než živočichové v povrchových vodách. Jsou to například šneci, vodní roztoči a larvy chrostíků.

Suchopýr

Suchopýry (Eriophorum: řecky érion - vlna, phoréein - nosit, německy Wollgras) se nazývají podle svých plodů, jež vypadají jako chomáčky vaty. Dlouhá obalová vlákna plodů tvoří jakoby chomáčky vaty, které se na rostlině objevují nikoli v době květu, ale při dozrávání plodů.

Suchopýry patří do čeledi šáchorovité. Ve střední Evropě se vyskytuje pět druhů. Dva nejrozšířenější druhy se na opětovně zamokřených rašeliništích vyskytují také jako tzv. pionýrské rostliny - tedy rostliny, které jako první osídlují nově vzniklá stanoviště. Jsou to suchopýr úzkolistý a suchopýr pochvatý

Užitek pro člověka:
Vlně podobné chomáče se dříve používaly jako náhražka vaty k ošetřování ran, dále k výrobě knotů do svíček a jako náplň do polštářů. Jelikož se suchopýry často vyskytují na okrajích otevřených slatinných ploch, upozorňují také na zvláště nebezpečná místa.

Oplocenky k ochraně lesních kultur

Oplocenky se zřizují za účelem ochrany mladých lesních kultur před srnčí, vysokou a černou zvěří. Zde si konkurují různé ekosystémové služby. Jednak je to ochrana lesa a výnosů z dřeva, jednak lov a výnosy z něj.

Menší plochy lesů se chrání například ochrannými manžetami proti okusu nebo ovčí vlnou, u velkých ploch je zapotřebí stavět oplocenky. To představuje největší náklady při prvním zalesnění.

Ohrady musí být stabilní a husté, aby byla ochrana zaručena po řadu let. Rozdílná výška ohrad, síla drátu a velikost drátěných ok - podle toho, jaké druhy zvěře mají zadržovat - se projeví na ceně za běžný metr pletiva.

Je tedy třeba stavět oplocenky o výšce

proti zajícům a králíkům: 0,8 m (s malými oky, ne většími než 5 cm. V zimě mohou na pevné sněhové pokrývce být i vyšší)
Černá zvěř: 1,2 m
Srnčí zvěř: 1,5 m
Vysoká: 1,8 m – 2 m

Náklady na práci, materiál, údržbu, zbourání a likvidaci činí příbližně 3.500 € na 1 hektar.

Rašeliniště

Užitek pro člověka:

V důsledku odvodnění se rašeliniště stala využitelnými pro lidi, např. pro těžbu rašeliny. Rašelina se používala jako stavební materiál a palivo a také v zahradnictví. Odvodnění rašelinišť mělo však zničující důsledky pro druhovou rozmanitost, protože specializované druhy, které se na rašeliništích usídlily, se nedokázaly vyrovnat se změnami. Rašeliniště je důležitým životním prostorem živočichů a rostlin, jako jsou např. rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, zmije obecná a ropucha obecná. Mnoho tuzemských druhů se vyskytuje pouze na rašeliništích, kde se vytvořila jedinečná, speciální životní společenství. Obrázky!!

Rašeliniště regulují klima:

Svou schopností zadržovat velké množství vody vyrovnávají rašeliniště lokální klima. Za teplého a suchého počasí se voda neustále odpařuje a tím se ochlazuje ovzduší.

Rašeliniště vážou uhlík:

Rostliny přijímají během svého růstu oxid uhličitý a kyslík opět uvolňují. Když potom v rašeliništi odumřou, jsou obklopeny vodou a nové rostliny je přerostou, nerozloží se, ale uloží uhlík v rašelině. V Německu je v rašeliništích uloženo tolik uhlíku jako v lesích, ačkoli rašeliniště zde pokrývají jen asi 4% plochy, zatímco lesy asi 30%. Opětovným zamokřením rašelinišť lze snížit emise skleníkových plynů.

Rašeliniště regulují vodní rovnováhu:

Díky bobtnavosti rašeliny mohou rašeliniště zadržovat velká množství vody. Nedotčená vrchoviště mohou zadržet až 90% srážkové vody. Odvodněná rašeliniště mohou přijmout maximálně 30%.

Rašeliniště jako vodní filtr:

Rašeliniště mohou z protékající spodní i povrchové vody odnímat a ukládat jak živiny, tak i škodliviny. Kvůli této své filtrační schopnosti jsou také nazývány "ledvinami krajiny".

Horská louka Přední Cínovec/ Vorderzinnwald

Pro rozsáhlé části vyšších poloh východního Krušnohoří je charakteristická otevřená členitá krajina s řadou horských luk.

Co to jsou horské louky?

Krušnohorské horské louky vznikly poté, co byly lesy vymýceny a přeměněny v ornou půdu a louky. Horské louky tedy vytvořili lidé. Na snadno přístupných plochách vznikla pole, na příkřých svazích a ve vlhkých údolích louky. Zde mohly vzniknout obzvláště druhově bohaté louky. Od jara do vrcholného léta, kdy se provádělo sekání k údržbě horských luk, zde bylo možné pozorovat pestré květiny, např. žlutě kvetoucí prvosenky jarní, pryskyřníky nebo fialové širokolisté prstnatce májové (druh vstavače).

Druhová rozmanitost rostlin zároveň loukám zajišťuje druhové bohatství hmyzu včetně mnoha druhů motýlů.

Podle kvality půdy, expozice a zásobování vodou tvoří horské louky různé přechody k smilkovým travním porostům, mokřadům a suchým loukám.

Typické rostliny horských luk jsou:

  • Koprník štětinolistý
  • Škarda měkká
  • Chrpa parukářka
  • Třezalka skrvrnitá
  • Zvonek okrouhlolistý
  • Rdesno hadí kořen
  • Hvozdík Seguierův
  • Prha arnika
  • Pcháč různolistý

Zbytek přírodě blízkého bukového lesa

„Víš, co je to les? Je les třeba jen deset tisíc sáhů dřeva? Nebo je to zelená radost pro lidi?“ (Berthold Brecht)

Tato slova vyjadřují, že lesy nám dávají více než pouhé dřevo na topení. Lesy chrání půdu, vodu, ovzduší a klima. A samozřejmě dodávají dorůstající surovinu - dřevo.
Původní druhově bohaté lesy byly často nahrazeny rychle rostoucími monokulturami jehličnanů, vysazovaných ve vyrovnaných řadách, čímž měl být zajištěn větší výnos dřeva. Přirozeně se vyskytující listnané lesy, například původní bučiny, byly masivně vytlačeny. Výsledkem této činnosti jsou mimo jiné nestabilní lesní ekosystémy s nízkou druhovou rozmanitostí, které jsou ohrožované vysokou půdní erozí. Monokultury jsou také náchylnější k poškození vichřicemi – vzpomeňme si na orkán Kiril v lednu 2007, který způsobil v lesích velké škody. V lesním okrsku Bärenfels činil objem škod na dřevě 150 000 m3. Kiril způsobil v saských lesích na polomech celkovou škodu 1,8 mil. m3 - to je asi 5 mil. vyvrácených nebo polámaných stromů. Vzniklo tak přes 1300 hektarů holin.

Monokultury jehličnanů obzvláště trpí při vichřicích a jiných extrémních událostech. Také s klimatickými změnami se vyrovnávají hůře než ostatní stromy. Z těchto důvodů uvažuje nyní mnoho lesníků jinak a usilují o návrat k přírodě blízkým lesům, jež jsou odolnější vůči chorobám, škůdcům a vichřicím. Kromě toho je v nich také vyšší druhová rozmanitost.

Přírodě blízký les ve vyšších polohách Krušných hor je většinou les smíšený, sestává tedy z vícero domácích druhů stromů a v růstové fázi je ponechán sám sobě. Vyvrácené stromy a zbytky rostlin se neodklízejí, ale zůstávají zde ležet, aby se rozložily a vytvořil se z nich humus. Přírodě blízké lesy se na rozdíl od hospodářských lesů vyznačují nizkou intenzitou využití.

Ekosystémové služby lesů:

  • Lesní hospodářství: Dřevo je nesmírně všestranný, hospodářsky velmi významný a dorůstající zdroj. Využivá se k topení a na stavby
  • Lesy poskytují lesní plody, léčivé rostliny a lesní zvěř k lovu. Tyto rostliny a zvěř se nevysazují a nechovají, lidé si je berou přímo z přírody
  • Rekreace v přírodě pro pěší turisty
  • Čištění vody
  • Lesy slouží také k regulaci větru. Zatímco na otevřené louce vítr fičí, poskytují stromy ochranu a zeslabují vichřice

Geisingberg jako místo zimních sportů

V počátcích profesionálního zimního sportu patřil Geisingberg k místům, kde se pořádaly důležité závody. Na severovýchodním svahu hory existoval do poloviny 20. století skokanský můstek, na němž se konaly i mezinárodní závody.

Roku 1908 zde bylo uspořádáno první mistrovství Saska. Roku 1930 byl postaven velký skokanský můstek, jenž dostal jméno "Sachsenschanze" ("Saský můstek"). Roku 1937 se zde konalo mistrovství Německa za účasti 40 000 diváků. Po druhé světové válce byl můstek přejmenován na „Schanze des Friedens“ ("Můstek míru"). Dále se zde konala mistrovství Saska a roku 1958 také mistrovství Německé demokratické republiky. Rekord můstku byl 72 metrů a vytvořil jej Hans Marr v roce 1941.

Počátkem 60. let 20. století byl však zchátralý můstek vyhozen do povětří a nový se již nepostavil.

Duchovní a umělecká inspirace - Pověsti

Legendy a mýty, které v regionu zakořenily, dodnes vzbuzují vzpomínky a touhy. Většinou v nich vystupují skutečné krajiny, místa či lidé nebo jsou v nich zpracovány historické události. Zároveň tyto příběhy odrážejí kulturní hodnoty své doby. Tím vzniká určitý podnět k tomu, abychom se zabývali minulostí a blíže se seznámili s místy, kde se tyto děje odehrávaly.

Zelená paní na Geisingbergu

Na Geisingbergu a v jeho nejbližším i vzdalenějším okolí se zjevovala drobná, podle dávno zapomenuté módy tmavozeleně oblečená žena; potkalo ji už mnoho lidí v lese a v polích; mlčí a nikomu neubližuje. Když před mnoha lety pozdě na podzim jeden pasáček pásl u Geisingbergu stádo krav, uviděl navzdory pokročilé roční době na louce kvetoucí lilii. Utrhl ji a těšil se z její krásy. Tu před ním náhle stála zelená žena, vzala ho za ruku a vedla ho dveřmi, o kterých nikdo nevěděl, do nitra Geisingbergu. Zde se mu postavil do cesty vrčící pes s ohnivýma očima. Zelená paní ho chlácholila, aby se nebál, a ukázala mu poklady nahromaděné v hoře. Pravila pasáčkovi: "To všechno je tvoje! Vrať se a vezmi si poklady. Nezapomeň však na to nejlepší!" Pasáček běžel ven z hory pro vůz, v radostném úleku si však zapomněl vzít s sebou bílou lilii: ta byla to nejlepší, byla klíčem k hoře. Slyšel, jak se hora za ním zase zavřela a zelená paní bědovala a naříkala: "Teď musím zase sto let čekat, až mě někdo vysvobodí..."

Zlaté jehně - pověst o Benátčanovi z Krušných hor

Takzvaní Vlaši či Benátčané byli cizozemští hledači rud a nerostů, kteří patrně hledali nerosty k výrobě skla, ale byli pokládáni za zlatokopy. V německých písemných pramenech jsou zmiňováni od 16. století. Kvůli jejich cizí řeči a zvláštnímu chování v horách se o nich vyrojilo mnoho pověstí. Často se jim připisovaly i magické schopnosti. Přitom jen poznávali hodnoty přírody, které místním obyvatelům zůstávaly skryty, dokud je na ně neupozornili. I v dnešní době se často stává, že hodnoty a ekosystémové služby, které nám příroda poskytuje, nejsou vždy rozpoznány a doceněny. Ve vesnici Fürstenwalde žil před dávnými časy chudý domkář jménem Bär, k němuž před mnoha lety zavítal nějaký cizinec, údajně Ital, pobyl zde několik týdnů a v korytě říčky Müglitz a v Schlottwitzkém údolí hledal drahé kameny. Jeho výtěžek byl bohatý a svému domácímu za ubytování dobře zaplatil. Když Benátčan jednou odjížděl, řekl svému hostiteli, že se už nikdy nevrátí a pozval ho na návštěvu do své vlasti.

Po více než roce dostal domkář od svého někdejšího hosta pozvání do Teplic, kde se měl hlásit na poště. Tam bylo postaráno o jeho další cestu. Bär se vydal na cestu, nalezl všechno tak, jak mu bylo sděleno a po dlouhém putování se konečně dostal do města, kde bydlel jeho přítel. Protože se však nedomluvil místním jazykem, dalo mu velkou námahu najít ulici a dům, kde bydlel jeho hostitel. Až po dlouhém hledání jej našel, dům byl však mnohem větší a nádhernější, než si myslel. Protože měl na sobě špatné a obnošené šaty, sloužící ho vykázal z domu, protože ho pokládál za žebráka. Bezradný a zklamaný, zaslechl najednou známý hlas: "Otče Bäre, jsi to ty?" a hned poté se k jeho velké radosti objevil starý přítel.

Po řadu dní si chudý muž ze Saska užíval pohostinství svého bohatého hostitele. Avšak přes mnohé dobrodiní a nejlepší pohoštění se bodrý Sas necítil ve vší té nádheře a přepychu dobře. Když si toho přítel povšiml, zavedl ho při loučení do pokojíku, který ukrýval mnohé poklady, a vyzval ho, aby si ze všech zde vystavených figurek z ryzího zlata jednu vybral a vzal s sebou na památku.

Všechny ty umělecky zhotovené figurky zvířat, ujišťoval ho, byly vytaveny a odlity ze zlatých zrnek, které nasbíral ve vodách Bärovy vlasti. S jehnětem z ryzího zlata a částkou peněz, kterou mu bohatý přítel musel vnutit, se vrátil domů.

Zvěst o drahocenném daru se brzy dostala k sluchu tehdejšího pána z Lauensteinu, a ten o tom řekl kurfiřtovi v Drážďanech. Zeměpán Bära přemluvil, aby mu umělecky vypracované dílo postoupil za malou roční doživotní rentu. Zlaté jehně se dostalo do kurfiřtovy klenotnice, ale tam se ztratilo.

Vznik propadlin

Altenberská pinka (propadlina v důsledku hornické činnosti) je 150 m hluboký závalový trychtýř o průměru asi 400 metrů. Je to jedna z nejviditelnějších památek těžby v regionu. Město Altenberg mělo dlouho nejvydatnější naleziště cínu ve střední Evropě. Okolo roku 1480 zde prý pracovalo asi 3000 horníků. Od roku 1545 zde opakovaně docházelo ke zhroucení dolu, jenž byl následkem těžby plný děr. V lednu 1620 zde došlo k velkému důlnímu neštěstí, čímž vznikl na povrchu závalový trychtýř, propadlina.

Popis výše zmíněného neštěstí, který pochází z roku 1747:

Dne 24. ledna 1620, časně ráno mezi čtvrtou a pátou hodinou, se událo v Altenbergu třetí a největší důlní neštěstí. Ačkoliv se ve velké části města země strašlivě otřásla, zůstalo přece z milosti Boží zachováno. Také většina horníků byla postupně zachráněna, přestože mnozí z nich museli tři dny a tři noci vydržet bez jídla v hlubině. Pouze jeden 79 let starý horník jménem David Eichler (podle jiných pramenů Simon Sohr) nebyl nalezen. Přes všechna varování prý postupně vysekal všechny důlní výztuže (podpěry, které se staví kvůli ochraně stropů důlních štol). I jinak to prý byl bezbožný člověk a tohoto dne sjel do dolu bez modlitby a ve jménu ďábla. Byla o tom složena i stará rýmovačka.

"Ich George Frölich der Alte, ich wolt übern Bergwerck halte, es wolt aber gar nicht seyn. sondern die Gottlosen fuhren hinein, und rissen die Berg-Vesten ein, das ist bewust der ganzen Gemein."

Z bezpečnostních důvodů není vstup do propadliny povolen. Turistické informační středisko v Altenbergu nabízí však každou středu (od května do října) vycházky do dolu s průvodcem, přičemž se navštěvuje také vyhlídková plošina.

Kamenné snosy 2

Na tomto kamenném snosu se nachází 8 typických druhů keřů a stromů:
1. Jabloň lesní (Malus sylvestris), známá také jako planá jabloň
2. Javor klen (Acer pseudoplatanus)
3. Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
4. Bez červený (Sambucus racemosa)
5. Líska obecná (Corylus avellana)
6. Ostružiník maliník (Rubus idaeus), zvaný také maliník obecný
7. Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
8. Střemcha obecná (Prunus padus)

Landesverein Sächsischer Heimatschutz

Spolek

Landesverein Sächsischer Heimatschutz

se již velmi brzy začal zasazovat o zachování horských luk a roku 1911 požádal o režim jejich ochrany. Roku 1925 koupil spolek asi 10 hektarů a pronajal je zemědělcům jako louky na seno. Toto ve své době netypické ochranné opatření - obecně bylo zvykem, že byly louky ponechány svému osudu a nechaly se zpustnout - zajistilo uchování mimořádné druhové rozmanitosti. Roku 1961 byl Geisingberg a roku 1967 část luk v jeho okolí vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí podle zákonů Německé demokratické republiky. Většina luk mezi Geisingbergem a Kleine Biela byla spásána příliš početným a těžkým hovězím dobytkem, což mělo negativní dopady i na chráněnou krajinnou oblast, protože docházelo např. k zanášení živin. Koncem 80. let 20. století byla zřízena brigáda ochrany přírody, která pečovala o geisingberské louky. Od roku 1994 převzal tyto práce podpůrný spolek Förderverein für die Natur des Osterzgebirges společně se zemědělci.

Projekt ochrany přírody

Projekt ochrany přírody„Bergwiesen im Osterzgebirge“ ("Horské louky ve východním Krušnohoří") usiluje od roku 1999 o zabezpečení a zhodnocení jedinečné krajiny horských luk a kamenných snosů a o zachování populací živočišných a rostlinných druhů, které jsou v celém Německu ohroženy vyhynutím, jako například populace tetřívka obecného, jenž žije na hřebeni Krušných hor. Existují dvě jádrové oblasti: Geisingberg s přibližně 300 ha a hraniční louky Fürstenau s přibližně 450 ha. Základním prvkem péče je extenzivní zemědělské obhospodařování, přičemž konkrétní opatření péče o krajinu jsou přizpůsobena jednotlivým oblastem. Bylo odborně ošetřeno asi 60 km kamenných snosů, rekonstruováno asi 1,5 km suchých zídek, renaturovány slatiny, ladem ležící zelené plochy byly zbaveny keřů. Projekt podporuje ze 75% Spolkové ministerstvo životního prostředí, z 20% Svobodný stát Sasko, z 5% nositelé projektu - Landratsamt Weißeritzkreis a město Altenberg.

Zelená liga východní Krušnohoří

Grüne Liga Osterzgebirge je sdružení přátel přírody, které se zasazuje o zachování přirozených základů života, což členové činí převážně ve volném čase. Patří sem praktická práce v ochraně přírody (sekání druhově bohatých luk, vysazování listnatých stromů ve smrkových lesích, úprava míst na vodních tocích pro tření ryb, uchování ovocných stromů), plány ochrany přírody (projekty na spojování biotopů, ochrana druhů, odborná příprava nových chráněných oblastí), angažovanost v oblasti politiky životního prostředí, práce s veřejností, vzdělávání v oblasti životního prostředí (organizace přírodovědných výcházek s průvodcem, publikace - např. třisvazkový "Naturführer Ost-Erzgebirge" /"Průvodce přírodou východního Krušnohoří" - a naučná hra o přírodě "Ulli-Uhu"/ "Výr Olda").

Druhová rozmanitost horských luk

Za svou atraktivitu vděčí východní Krušnohoří v neposlední řadě svým horským loukám, ke kterým patří pestře kvetoucí louky trojštětu žlutavého, koprníku štětinolistého, kostřavy červené či upolínu evropského a pcháče zelinného. Podle kvality půdy, expozice a zásobování vodou tvoří horské louky přechody k porostům smilky tuhé, mokřadům či suchým loukám. Na horských loukách východního Krušnohoří (mimo jiné na loukách v okolí Gesingbergu) se vyskytují mnohé velmi pozoruhodné rostliny rozšířené ve východní Evropě, jako jarmanka (hvězdovka), upolín evropský, hvozdík Seguierův, chrpa parukářka, zvonečník hlavatý. Bezkolencové louky se vyznačují subkontinentálními ukazateli střídavé vlhkosti jako kosatec sibiřský, svízel severní, hadí mord nízký, srpice barvířská, pryskyřník mnohokvětý nebo hladýš pruský. Z orchidejí se vyskytují mimo jiné pětiprstka žežulník, vstavač mužský a prstnatec májový. Typickými ptáky horských luk jsou bramborníček hnědý, linduška luční, křepelka a chřástal polní. V nejvyšších polohách východního Krušnohoří toká a sedí na vejcích tetřívek obecný, který je ohrožen vyhynutím. Charakteristickým zástupcem plazů je zmije obecná. Význam horských luk pro svět hmyzu ozřejmuje přlibližně 50 druhů denních motýlů i četné zvláštní druhy střevlíkovitých brouků, pavouků, kobylek a cikád.

Horský vrchol Hemmschuh - Zimní sporty - Volný čas

Sáňkařská dráha

Chráněná přírodní oblast Hemmschuh leží v nadmořské výšce 846 m.n.m. a má rozlohu 247 hektarů. Nacházejí se zde bukové porosty smíšené se smrky, javory horskými a jasany. Státní lesy vyčlenily pásmo o rozloze 40 hektarů, na němž nedochází k hospodářskému využívání porostů, aby bylo možné zkoumat a zdokumentovat přirozený vývoj lesa i jeho poškození emisemi.

Zimní sporty představují příjemnou možnost, jak prožít chladné roční období v přírodě. Počátkem 90. let 20. století byl v chráněné krajinné oblasti postaven lyžařský vlek. Kvůli jeho výstavbě musely být vykáceny četné stromy. Provoz zařízení však není pro město Altenberg dodnes rentabilní

.

Využití krajiny pro zimní sporty může vyvolávat i konflikty. Zimní sporty spojené s lyžařskými vleky a sáňkařskou dráhou, kvůli kterým dochází ke změnám v chráněné krajinné oblasti, představují významnou zátěž pro ekosystémy a jejich biodiverzitu. Pohyb lyžařů a sněžných rolb v terénu může přispět k erozi půdy. Travní porosty jsou sice v závislosti na kvalitě půdy většinou schopny regenerace, i když je vrchní vrstva humusu zničena. Z luk, na nichž byly zřízeny sjezdovky, ale mizí některé rostliny, např. borůvčí nebo vřes.

Zimní sporty ovlivňují také faunu. Zvířata potřebují klid a přístup do oblastí, kam by se před lidmi mohla stáhnout. Pokud lidé zůstávají na cestách a tratích a neplaší zvířata v lese, kde se cití v bezpečí, dokáže se většina druhů provozování zimních sportů přizpůsobit. Pokud však před lidmi musí utíkat hlubokým sněhem, vynakládají mnoho energie a času. Například populace tetřívka obecného čítající 50 kusů potřebuje 1500 hektarů území, na němž by ptáci nebyli rušeni. Plaší, přísně chránění tetřívci se dávají na útěk již tehdy, když se člověk přiblíží na vzdálenost 300 metrů.

Obnovitelné zdroje - získávání energie

Dřevo je nejstarší palivo, jaké kdy lidstvo mělo.

Ve 20. století přecházely průmyslové země z palivového dřeva na levnější paliva s vyšší energetickou účinností. Počátkem 21. století lze však opět pozorovat trend získávat teplo spalováním dřeva.

Nadměrnému využívání lesů bychom však měli zamezit jejich trvale udržitelným obhospodařováním. Pro ekologickou stabilitu je důležité rpzšířit zejména porosty starých (listnatých) stromů, jež mají význam z hlediska biodiverzity. Výhřevnost dřeva se různí podle jeho složení a obsahu vody. Vlhké dřevo má velmi nízkou výhřevnost, protože se velká část energie využije k vypařování vody. Pokud se dřevo nechá přirozeně vyschnout, obsahuje po 3 letech 15% vody.

Jeden kubický metr dřeva z listnatých stromů má průměrnou výhřevnost 2100 KWh a může tak nahradit asi 200 litrů topného oleje nebo 200 kubických metrů zemního plynu. Jehličnany mají na 1 kg váhy vyšší výhřevnost, zaberou však kvůli své velmi nízké hustotě více místa (1600 KWh/rm) a rychleji shoří. Na topení je tedy nejefektivnější bukové a jasanové dřevo, potom následuje dřevo dubové a březové.

Lišejníky ukazují stav životního prostředí

Lišejník je symbióza neboli soužití houby a několika řas. Díky tomuto spojení mohou lišejníky růst téměř na každém podkladu a materiálu. Na světě existuje přibližně 25 000 druhů lišejníků, ve střední Evropě asi 2000.

Lišejníky se vyskytují především tam, kde dochází k neustálému střídání vlhka a sucha a zásahy člověka do přírody jsou pouze minimální.

Lišejníky jsou vhodné jako indikátory stavu životního prostředí, jelikož jsou vysoce odolné vůči přirozeným vlivům životního prostředí, ale citlivě reagují na změny, jež způsobují lidé. Jednotlivé druhy lišejníků přitom reagují s různou intenzitou. Citlivější druhy jsou vytlačeny jako první. Když je zátěž příliš velká, vymizí i ostatní druhy. Lišejníky tedy vypovídají mnoho o tom, jaká je kvalita ovzduší v lokalitách jejich výskytu. Nemají kořeny a žijí z okolní vzdušné vlhkosti. Přijímají nefiltrované živiny a škodliviny obsažené v ovzduší a ve srážkách, které narušují rovnováhu obou partnerů, a lišejník odumírá daleko dříve, než si lidé nějakých škodlivin vůbec povšimnou.

Již v druhé polovině 19. století odumřelo mnoho lišejníků rostoucích v blízkosti průmyslových center kvůli zvýšeným hodnotám oxisu siřičitého v ovzduší. Veřejnost to zaregistrovala teprve mnohem později, když kvůli kyselým dešťům začaly odumírat celé lesy. Poté, co byla v továrnách vybudována odsiřovací zařízení a do motorových vozidel vestavěny katalyzátory, stav ovzduší a lišejníkových porostů se opět zlepšil. Co jsou vlastně indikátory životního prostředí?

Indikátorem životního prostředí mohou být například živočichové, kteří ukazují stav ovzduší, vody, půdy a klimatu a jejich změny.

Jako příklad indikátoru lze zmínit změny ploch pevninských ledovců nebo chování tažných ptáků.

Lišejníky mohou sloužit k pasivnímu nebo k aktivnímu monitorování. Při pasivním monitorování je mapováno rozšíření a četnost výskytu nějakého druhu. Při aktivním monitorování jsou lišejníky usazovány ve znečištěné lokalitě a poté jsou sledovány jejich reakce, popřípadě odumírání.

Díky schopnosti lišejníků vstřebávat těžké kovy a radioaktivní sloučeniny, lze například sledovat radioaktivní srážky.

Lišejníky se nacházejí podél cest na stromech a kamenech.

Pitná voda

Warmbach je přítokem divoké říčky Weisseritz, která posléze napájí přehrady Lehnmühle a Klingenberg, tím přispívá k zásobování Drážďan pitnou vodou.

Četné malé přírodě blízké horské bystřiny (< 0,5 m široké) odvádějí vodu do potoka Holperbach a do Wilde Weißeritz. Téměř všem potokům v oblasti schází typická doprovodná vegetace. Vegetace pod hladinou je většinou pouze nepatrná.

Horská louka a ochrana přírody

Pro vyšší polohy východního Krušnohoří je z velké části charakteristická členitá otevřená krajina. Zejména kolem Geisingu a Fürstenau se vyskytují druhově bohaté horské louky s kamennými snosy, které tvoří charakteristické krajinné prvky, jakož i porosty smilky tuhé, nížinné a a přechodové slatiny, vlhké a zamokřené louky, neregulované potoky a hercynské smíšené horské lesy. Obzvláštní význam mají stávající populace tetřívka obecného a výskyt hořečku žlutavého karpatského. Dále se vyskytují ještě druhy rostlin, které jsou v celém Německu ohrožené, jako chrpa parukářka, prha arnika, hvozdík Seguierův, lilie cibulkonosná, upolín evropský, vstavač mužský, prstnatec plamatý, pětiprstka žežulník, tučnice, hadí mord nízký, ostřice blešní, jetel kaštanový a živočišné druhy jako ťuhýk, chřástal polní, čáp černý, bramborníček hnědý, čejka chocholatá, bekasina a zmije obecná. O ochranu, uchování a rozvoj této jedinečné kulturní krajiny se snaží mimo jiné:

Lupiny: Vyložená pastva pro oči?

Od května do srpna zde roste lupina úzkolistá (Lupinus angustifolius). Rostlina importovaná z Ameriky je oblibená jako pastva pro oči v tuzemských zahradách. Ale i myslivci (a zemědělci) ji vysévají jako pastvu nebo krmivo, protože lupiny obsahují velmi hodnotnou bílkovinu.

V zemědělství se lupina používá k přirozenému obohacování půdy dusíkem (tzv. „zelené hnojení“) a svými silnými, až 1,5 m dlouhými kořeny kypří půdu pro následně vysévané kultury.

Všechno je tedy v pořádku?

Právě tento účinek zeleného hnojení vede k neustálým, a tudíž problematickým vegetačním změnám v přírodě. Vegetace horských luk je například odkázána na půdy, jež jsou relativně chudé na živiny.

Lupinové trvalky vyrostou až do výšky l m a jsou invazivní. To znamená, že přerůstají a vytlačují původní vegetaci. Když se jednou etabluje, rozšiřuje se lupina vytvářením dceřiných kořenů až o 20 cm ročně. K tomu se připojují ještě výhonky mateční rostliny. Vymrštěná semena zůstávají v půdě a zachovávají si klíčivost dokonce i za 50 let. Během několika let tak vznikají husté lupinové porosty. Boj s lupinami je proto časově náročný a nákladný.

Přerůstáním porostů jiných rostlin neohrožuje lupina pouze vzácné druhy na (horských) loukách, ale i živočišné druhy, jež hnízdí na zemi (k nim patří např. v Německu silně ohrožený chřástal polní).

Vuglbärbaam je nářeční krušnohorský výraz pro jeřáb ptačí.

Dar Vuglbärbaam je krušnohorská lidová píseň, která vnikla pravděpodobně roku 1887 a již před rokem 1900 byla oblíbena i mimo tento region. Text napsal v místním dialektu saský lesník a básník Max Schreyer. Schreyerovo sepětí s přírodou ho stále inspirovalo k psaní krušnohorských básní a písní.

Z plodů jeřábu ptačího se dříve vyráběla náhražka cukru, sorbit, jež sloužil jako sladidlo pro diabetiky i jako mírné projímadlo. Plody jsou jedlé a obsahují mnoho vitamínu A a C, kvůli svému obsahu mírně jedovaté kyseliny parasorbinové se musí nejprve zahřát. Z bobulí se často dělá marmeláda.

Tomu, co je červeně, nějak nerozumím. Hledala jsem to i v německých pramenech, jestli tam náhodou nemají překlad do spisovné němčiny, ale nenašla jsem ho. Možná by ses mohl obrátit na toho vašeho německého spolupracovníka projektu (toho z Krušných hor), jestli by ten spisovný překlad nedodal, abychom to mohli vylepšit.

Lov - dřive a nyní

Zaunhaus nechal postavit kurfiřt Mořic Saský roku 1550, používal se jako bydlení pro pacholka, který zde měl za úkol udržovat tyčový plot v délce několika kilometrů. Východní Krušnohoří bylo jistě velmi bohaté na zvěř, protože se zde konaly velké hony. Od poloviny 17. století byla okolní oblast pečlivě střeženou honitbou saských kurfiřtů a pozdějších králů. Během jednoho honu v roce 1630 zde bylo v blízkém okolí uloveno mnoho kusů vysoké, srnčí a černé zvěře, dále medvědi, vlci, zajíci, lišky, jezevci, divoké kočky, kuny lesní, kuny skalní, tchoři a křečci. Roku 1715 zde byl zastřelen jeden z posledních krušnohorských medvědů.

Teprve v 18. století se Zaunhaus stal vesnicí o 16 domech.

Také dnes se v lesích kolem Rehefeldu-Zaunhausu loví. Odhadované počty odstřelů v honitbě obce Altenberg v roce 2012 činily:

Srnčí zvěř: 179 kusů
Průměrný výnos: 3,81 €/kg zvěřiny
Průměrná hmotnost jedné srny: 10,5 kg

Vysoká: 82 kusů
Průměrný výnos: 3,50 €/kg
Průměrná hmotnost /kus: 50,4 kg

Černá zvěř: 87 kusů
Průměrný výnos: 3,50 €/kg
Průměrná hmotnost /kus: 70 kg

Celkový výnos ze zvěřiny činil asi 42 941 €.

Při pohledu na tyto údaje je nutno si uvědomit, že území honitby daleko přesahuje hranice obce Altenberg.

Kamenné snosy 1

Na levé straně se táhne kamenný snos. Kamenné snosy jsou typickým krajinným prvkem východního Krušnohoří. Kameny byly dříve sesbírány z užitkových zemědělských ploch a navršeny na jejich okraje tak, aby zabíraly co nejméně místa, protože na polích a loukách překážely. Na těchto kamenných snosech se usídlily pionýrské dřeviny, které se používaly jako palivové dřevo. Tím se kamenné snosy udržovaly volné a rozvinula se na nich druhově bohatá flóra a fauna. Získávání palivového dřeva se dlouhodobě nevyplácelo a kamenné snosy se přestávaly udržovat a zarůstaly. Změna přístupu v energetice kamenným snosům prospěla, jelikož v posledních letech velmi stoupla poptávka po palivovém dřevě.

Obrázek viz: "Steinrücken/Ebereschen" Erika Geschke, 2013, Geising

Aufgabe:

Význam přírody pro sport a turistiku

Východní Krušnohoří má dlouhou tradici jako oblast pro sport a rekreaci. Na jedné straně zde návštěvník najde jedinečnou přírodu, na druhé straně pak také skvělé možnosti pro zimní sporty.

Mimo zimní sezónu příjíždějí návštěvníci do východní části Krušných hor především kvůli atraktivní přírodě a krajině i druhové rozmanitosti. Bohatě kvetoucí horské louky i rašeliniště jsou ceněny jako obzvláště přitažlivé krajinné prvky. Od té doby, co byly zahájeny práce na velkém ochranářském projektu "Horské louky ve východním Krušnohoří" ( Naturschutzgroßprojekt "Bergwiesen im Osterzgebirge"), bylo zjištěno, že se zvýšil počet návštěvníků, kteří se o druhově bohaté horské louky zajímají. To lze interpretovat jako nový impuls pro cestovní ruch v regionu. Již nyní existuje všestranný zájem o nabídky přírodovědných vycházek s průvodcem a turistických vycházek.

Zatímco první návštěvníci přijížděli do Krušných hor především na letní byt, počátkem 20. století se zvýšil zájem o zimní sporty. Roku 1893 se objevili první lyžaři - pravděpodobně norští studenti hornické akademie ve Freibergu. Krátce poté vznikla první zařízení pro zimní sporty (bobová dráha, skokanské můstky) a konala se první mistrovství. Zimní sport se stal masovým hnutím i ve volném čase. Také Geisingberg byl až do 50. let 20. století intenzivně využíván pro zimní sporty. Město Altenberg je i dnes se svými rozmanitými sportovními zařízeními (závodní sáňkařská dráha, bobová dráha, stadion pro biatlon, běžecké stopy, lyžařské vleky) mezinárodním střediskem zimních sportů a má velký význam pro turistický ruch. Při provozování zimních sportů se však musí zároveň dbát na to, aby zůstaly zachovány přírodní hodnoty a ekosystémové služby.

Jabloň lesní

Strom roku 2013

Jabloň lesní = jabloň planá = Malus sylvestris - jediný tuzemský druh jabloně Tuzemské jabloně lesní jsou dnes vzácné. Ve střední Evropě je začaly asi před 2000 lety vytlačovat importované kulturní formy pocházející z asijských planých jabloní. Oba druhy se křížily, čímž vznikly takzvané hybridní formy. Jelikož ve východním Krušnohoří začal tento proces teprve před asi 100 až 200 lety, existuje zde ještě několik pravých jabloní lesních. Světlomilné dřeviny, jež mají rády kolem sebe volný prostor, jsou však ohroženy moderním využíváním půdy. Jednak jsou jednotlivě rostoucí stromy chápány jako rušivý element, jednak jsou na kamenných snosech preferovány rychleji rostoucí konkurenční druhy stromů, které mohou být dříve využity jako palivové dřevo.

Výnos dřeva

Nejdůležitější funkcí lesa je nyní, stejně jako tomu bylo i dříve, produkce dřeva, jež je jednou z nejvýznamnějších dorůstajících surovin. Při výpočtu výnosů je nutno zohlednit náklady na sazenice, výsadbu, pěstování a těžbu.

Náklady na výsadbu činí podle druhu stromů a hustoty výsadby 3000- 10 000 Euro/ha. Při přirozeném omlazování nevznikají žádné náklady na výsadbu, v tomto případě je však nákladnějí péče o kultury. Je nutno počítat přibližně s 2000 Euro/ha.

Roční přírůstek dřevní hmoty ve smrkovém porostu činí po celou dobu života stromu v závislosti na lokalitě 5-15 plnometrů/ha (1 plnometr = 1 m3).

Po dvaceti letech začínají první probírky stromů za účelem péče o porost a těžby. Celý porost se vytěží přibližně za sto let. Tehdy roste na jednom hektaru asi 600 plnometrů dřeva. Z toho je asi 60% dobrého jádrového dřeva, za které se v současné době platí necelých 100 Euro/plnometr. Zbytek je průmyslové dřevo s výnosem asi 60 Euro/plnometr. Náklady těžby činí přibližně 25Euro/plnometr.

V posledních letech je patrná snaha využít i zbylou biomasu ve formě štěpky.

Potůček se zvětšuje / Regulace

Příroda vytváří skvělý systém vodní regulace.

Srážková voda z děště a tajícího sněhu stéká nejprve v malých potůččích dolů ze svahu nebo se vsakuje a znovu pak vytryskne z pramenů. Východním Krušnohořím tak prostupuje síť mnoha drobných potůčků, které se spojují v potoky jako zde Großer Warmbach. Tento potok se spojuje s dalšími potoky v řeku, která je opět napájena dalšími přítoky a někdy ústí do moře. Řeka Wilde Weißeritz napájí dvě přehrady, které slouží k zásobování pitnou vodou: přehradu Lehnmühle a přehradu Klingenberg. Později se Wilde Weißeritz stéká s Rote Weißeritz a u Drážďan se vlévá do Labe.

Koprník štětinolistý (Meum athamanticum)



Čeleď: miříkovité

Květy:
bílé (někdy světle žluté nebo růžové), velmi malé, v dvojitě rozvětvených okolících Další znaky: 10 cm–45 cm vysoká, většinou nevětvená lodyha; listy 2–4x zpeřené s velmi úzkými lístky; plody 6 mm–8 mm dlouhé a 3 mm–4 mm široké, se zřetelným vroubkováním; velmi aromatická rostlina.

Doba květu: květen–červen

Výskyt:
pTypický a častý druh horských luk ve východních Krušných horách; jinak ale ohrožený druh!

Zajímavosti:
Díky výrazné chuti se hodí do salátů, polévek, masitých jídel i omáček; neměly by ho však konzumovat těhotné ženy; v Bavorsku se z něj připravuje likér.

Porovnání druhové rozmanitosti

V druhové rozmanitosti louky hraje významnou roli způsob využití. Na tomto místě se setkávají dvě naprosto odlišně využíváné plochy: golfové hriště a horská louka.

Golfové hřiště, které otevřela v roce 2004 obec Cínovec, je přibližně 0,7 ha velké a patří k nejvýše položeným golfovým hřištím v České republice. Během vegetačního období se golfový trávník musí stále udržovat krátký, většinou se seká na výšku čtyř až pěti milimetrů. K tomuto velmi intenzivnímu využití se hodí jen několik málo travních druhů. Typické druhy pro trávníky jsou jílek vytrvalý (Lolium perenne), lipnice luční (Poa), kostřava (Festuca) a psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera).

Na německé straně se rozkládá horská louka s druhově bohatým smilkovým travním porostem. Louka se seká jednou až dvakrát ročně. V řídké smilkové trávě s krátkými stébly se daří některým vzácným rostlinám, zejména je to jeden druh orchidejí - prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), dále vítod douškolistý (Polygala serpyllifolia) a všivec lesní (Pedicularis sylvatica).

Težba rašeliny

V krušnohorských rašeliništích se až do současnosti těžila rašelina. Rašelina se skládá z nahromaděných zbytků nerozložených nebo jen částečně rozložených rostlin. Oblasti s vrstvou rašeliny o síle alespoň 30 cm nazýváme rašeliniště.

Použití rašeliny:

V Krušných horách se rašelina od 19. století až do roku 1970 pravidelně těžila jako topivo, ať již soukromě či komerčně. Používala se také jako palivo při tavení rudy v hutích. V jiných oblastech se rašelina těžila také podél železničních tratí jako topivo pro parní lokomotivy.

Suchá rašelina má přibližně stejnou výhřevnost jako suché dřevo:

1kg suchého dřeva asi 4,0 kWh
1kg rašeliny asi 4,0 kWh
1 kg černého uhlí asi 7,0 kWh
1 l topného oleje (0,84 kg) asi 9,4 kWh

Rašeliniště jako zásobárna vody

Lidé odvodnili mnoho rašelinišť, aby se staly schůdnými a sjizdnými, například kvůli těžbě rašeliniště. Tím došlo ke změně celého ekosystému.

Odvodnění vede k tomu, že slatiny dále nerostou, jelikož schází základ pro život rostlin - voda. Působením vzduchu rašelina mineralizuje a zbortí se dovnitř.

Nedotčená rašeliniště neposkytují jen životní prostor vzácným rostlinám, ale také zadržují prostřednictvím rašeliny skleníkový plyn oxid uhličitý. Odvodněná rašeliniště oxid uhličitý naopak uvolňují, jelikož zbytky rostlin se za přístupu kyslíku mikrobiálně rozkládají.

V posledních desetiletích bylo proto zahájeno mnoho renaturačních projektů, aby byla rašeliniště znovu zavodněna a jejich ekosystémové služby obnoveny.

Rašeliniště poskytují tyto ekosystémové služby:

  • Životní prostor pro zvláštní biodiverzitu, která zahrnuje specializovanou flóru a faunu
  • Zásobárnu uhlíku ve formě rašeliny
  • Prostor k zážitkům a inspiraci
  • Ochlazující účinek na místní a regionální klima
  • Archiv krajinné historie, protože zde lze provádět pylové analýzy - rašelina obsahuje naváté pyly

Opětovné zamokření je prvním krokem, který obvykle trvá řadu let. Z tohoto důvodu se staré odvodňovací příkopy uzavírají pomocí hrází. Následně jsou odstraňovány stromy a keře, které slatině odebírají světlo a vodu. Stoupající hladina vody pak vede k odumírání rostlin, které nejsou pro slatinu typické. Úplná regenerace může trvat i staletí.

Houbaři

Houby rostou v d?s ledku symbiózy tam, kde rostou stromy, tedy v?tšinou v lese. Hlavní sezóna sb?ru hub je od léta do podzimu, vyr?stají ze zem? zejména po deštích.

Podle Ministerstva zem?d?lství ?eské republiky nasbírá každá ?eská domácnost v pr?m?ru 5,8 kg hub ro?n?, p?epo?teno na celou republiku by to bylo celkem 20,6 milion? kilogram? ro?n?, což odpovidá hodnot? 71,9 milion? €. Speciální údaje pro Krušné hory však chybí.

Brusnice borůvka

Brusnice borůvka, v Krušných horách nazývaná také černá jahoda, tvoří v létě zelené porosty na planinách, v zimě opadává.

Plody, které jsou k dostání v obchodech, jsou ovšem často tzv. americké borůvky. Jsou nejméně dvakrát větší než lesní plody, jejich chuť však není ani zdaleka tak aromatická.

Využití

Sušené borůvky mají vysoký obsah tříslovin a pektinů a používají se jako prostředek proti průjmu. Čerstvé plody působí při zvýšené konzumaci naopak projímavě.

Plody borůvek se v minulosti používaly i k jiným účelům, např. k barvení oblečení (pro otroky) ve starověkém Římě.

Heidelbeergetzen – krušnohorská klasika

Krušnohorské Heidelbeergetzen (druh borůvkového koláče) jsou oblíbený dezert, který se v regionu připravuje různým způsobem. Doporučujeme tento recept:

Smícháme

250 g mouky
2 vejce
500 g borůvek
350 ml mléka
3-4 polévkové lžíce minerálky/ sodové vody
50 g tuku
cukr, sůl, skořici

Pečeme v troubě při 160 stupních 20 minut. Podáváme horké, část čerstvých borůvek dáme nahoru na hotový moučník. Borůvky neboli černé jahody inspirovaly také krušnohorského básníka. Anton Günther (1876-1937) je jedním z nejznámějších lidových básníků a pěvců z Krušných hor. Svá díla psal svébytným krušnohorským dialektem. Andulka s bandaskou

Anton Günter (přebásnil Jan Slavík a Jana Čamrová)

V borůvky s bandaskou Andulka spěchá,
do lesa blízkého vedou její kroky,
v tom v příkop upadne, kde chodila roky,
z borůvek nešťastná kaši tam nechá.

Křičí a láteří a s bolestí temnou,
škrábe se nahoru, kde záchrany tuší,
však vůle zmar nikdo teď neuslyší,
když padá zpět, slzy proudem se řinou.

Konečně úspěšná Andulka zdá se,
však útrapa přetěžká z očí jí kouká.
Když vůkol ní smrčků les stoupá,
a sukýnky lem o větve chytá se.

Ach ouvej je Andulce z života svého,
borůvek slaďounkých, kde je teď chrám?
Se svojí sukýnkou vedví roztrženou
přes louky nešťastně skáče sem, tam.

Matka jí přivítá s bandaskou prázdnou:
“Kde máš ty borůvky, teď se tě ptám?
Ty zvadlá přicházíš a sukýnku roztrženou?
Však já ti ukážu, bití ti dám!”

Sběr borůvek je pro mnoho lidí pevnou součástí léta. V České republice se v roce 2012 nasbíralo celkem 6 800 tun borůvek. Vezmeme-li průměr za posledních 20 let, dostaneme množství 9 100 tun borůvek ročně.

Smrková monokultura

Ve východním Krušnohoří vedla četná naleziště rudy k tomu, že byly kvůli těžbě vyklučeny lesy dokonce i v polohách nad 800 metrů. Větší lesy zůstaly jen tam, kde byla matečná hornina chudá, svahy příliš příkré nebo kde si knížata a šlechta zajistila honitbu.

V 80. letech 20. století se o Krušných horách začalo mluvit zejména v souvislosti s rozsáhlými škodami na životním prostředí. Poškození oxidem siřičitým a jinými zplodinami v důsledku těžby a průmyslu, a rovněž kůrovec smrkový - to vše vedlo k obrovským škodám a k odumírání několika tisíc hektarů smrkových lesů.

Po odstranění odumřelých smrků dobyla uvolněné plochy třtina chloupkatá (druh trávy z čeledi lipnicovitých) a zamezila tím přirozenému rozšíření dřevin. Některé vzácné druhy však využily této situace. Tetřívek obecný dává přednost prosvětleným lesům. V 80. letech 20. století byly vysazovány cizí jehličnany, především smrk stříbrný, který je dnes charakteristický pro velké části vyšších poloh východního Krušnohoří.

Po roce 1990 se stav zlepšil uzavřením starých průmyslových provozů a vestavěním filtračních zařízení. Tato zařízení však odfiltrují hlavně prach, zatímco zejména oxidy dusíku, které reagují se srážkami na agresivní kyseliny, nadále přispívají k okyselení půd a spodních vod.

Jako protiopatření je většina lesních porostů i v dnešní době nákladně vápněna, v horských oblastech pomocí vrtulníků. Potrvá ještě desítky let, než se půdy zotaví a kalcifilní druhy budou moci růst přirozeně, bez vápnění.

Škarda měkká (Crepis mollis)



Čeleď: hvězdnicovité

Květy:
žluté, kalich s tmavými žláznatými chlupy

Doba květu:
červen/srpen

Další znaky:
30 cm–60 cm, lodyha málo větvená; listy podlouhle vejčité, lodyžní listy se srdčitou bází polopřisedlé, přízemní listy se k řapíku zužují, celokrajné až slabě zubaté.

Výskyt:
Typický druh kosených horských luk, téměř jen ve středních a vyšších polohách východní a centrální části Krušných hor, na odpovídajících stanovištích místy ještě hojná.

Zajímavosti:
Na ústupu kvůli intenzivnímu zemědělství i nedostatečné péči o louky.

Úvod

Lilie cibulkonosná s Geisingbergem

Východní Krušnohoří inspirovalo již mnoho umělců a umělkyň. Východokrušnohorská galerie v zámku Dippoldiswalde vlastní asi 1200 prací 180 malířů, kreslířů a grafiků, jež vznikly mezi lety 1890 a 1990. Kromě uměleckého významu mají tato díla také velkou národopisnou hodnotu.

Také dnes inspirují biotopy východního Krušnohoří umělce i amatérské malíře. O tom svědčí řada domů umění (viz publikaci "Künstlerhäuser im Osterzgebirge" /"Domy umění ve východním Krušnohoří", kterou vydalo Lohgerber-Stadt-und Kreismuseum Dippoldiswalde) a malířských kroužků.

Obraz "Feuerlilie mit Geisingberg" ("Lilie cibulkonosná s Geisingbergem"), který namalovala Erika Geschke, vznikl roku 2013 v malířském kroužku v Geisingu. Lilie cibulkonosná patří k typickým druhům horských luk a krajiny kamenných snosů východního Krušnohoří. Její velký, výrazně zbarvený květ je neuvěřitelně působivý.

V umění se spojují vědění, cvik, vnímání, představa a intuice. Tak mohou umělci znázorňovat například prostorové, časové nebo společenské procesy. Z tohoto úhlu pohledu se může přírodní prostor se svou rozmanitostí stát inspirací pro místní umělce, jimž je tento kraj domovem.

Chřástal polní

Chřástal polní (Crex crex) je v Německu zařazen na červený seznam a je silně ohrožený. Chřástalové jsou o něco větší než křepelky. Vyznačují se charakteristickým hlasitým voláním samečka, který je zvukomalebně zachycen i v jeho vědeckém názvu Crex crex. Chřástalové polní hnízdí na zemi a ptáčata létají až poměrně pozdě - v srpnu až začátkem září. Často se stává, že dojde k jejich přejetí na loukách, které se kvůli sklizni sena sekají příliš brzy. Příliš hustá vegetace může však také představovat problém, když se ptáčata nedostanou skrze porosty staré trávy.

Byly zavedeny určité programy ochrany luk, aby se chřástalovi usnadnil život. Před jeho příchodem se zachová tzv. pásmo časné seče a později - až v druhé polovině srpna - se plocha poseká. Biotopy s málo živinami jsou vhodnější, jelikož pozitivně ovlivňují nízké a pomalu rostoucí rostliny, a tím se zlepšuje nabídka potravy a prostupnost porostu pro chřástala polního.

Zvonečník klasnatý

Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum)



Čeleď: zvonkovité

Květy:
žlutobílé, ve válcovitém až vejčitém klasu

Další znaky:
30 cm–80 cm, přízemní listy srdčité, řapíkaté, dvojitě pilovité, nahoře se zmenšují, úzce kopinaté, přisedlé. Doba květu: květen–červenec

Výskyt:
Listnaté lesy, horské louky, okraje křovin, rozptýleně až do vyšších horských poloh, pomalu ustupuje.

Zajímavosti:
Listy se dříve používaly jako divoká zelenina.

Jeřáb ptačí

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)

Jeřáb ptačí roste na většině kamenných snosů. Český název stromu souvisí s tím, že jeho plody se často používaly jako návnada při chytání ptáků. Vědecký název Sorbus aucuparia je odvozen z latinského avis (pták) a cuparia od slovesa capere (chytat). Lidová pranostika praví, že v letech, v nichž má jeřáb ptačí bohaté plody, lze očekávat dobrou úrodu obilí, ale následně také krutou zimu.

Také v mytologii má jeřáb ptačí své pevné místo. Například ve sbírce epických písní Edda, která se zabývá skandinávskými pověstmi o bozích a hrdinech. Zde je bůh hromu Thor zachráněn jeřábem ptačím, když při lovu spadl do řeky a zachránil se díky tomu, že se zachytil větve jeřábu ptačího, a tak se dostal na břeh. Proto byl jeřáb ptačí u starých Germánů zasvěcen bohu Thorovi a věřilo se, že přináší štěstí. Také keltští druidové věřili, že vysazování jeřábů ptačích chrání před zlem. Charakteristické znaky.:

  • keř s více kmeny nebo až 15 m vysoký strom
  • Listy: 10-15 cm dlouhé, lichozpeřené, podlouhle oválné, vpředu do špičky, nahoře matně zelené, přiléhavě plstnaté, dole hustě šedivě zplstnatělé
  • Květy: bílé (květen/červen)
  • Plody: kulovité, 8-10 mm velké, oranžově až korálově červené, hořké chuti (srpen/říjen)

Bez červený

Bez červený (Sambucus racemosa)

Plody bezu červeného se dříve používaly jako barvivo.

Charakteristické znaky:

  • Keř vysoký 1 až 4 m.
  • Listy: až 8 cm dlouhé a 3 cm široké, lichozpeřené, okraj listů je pilovitý, u řapíku načervenalé, nahoře tmavě zelené, na dolní straně lehce namodralé a slabě plstnaté
  • Květy: bíle zelené (duben /květen)
  • Plody: leskle červené hrozny, zasyrova jedovaté (červenec/srpen)

Líska obecná

Lískový ořešák - líska obecná (Corylus avellana)

Líska obecná může být až 100 let stará a je opylována pomocí větru. Samčí květy uvolňují při větrném počasí žluté obláčky pylu.

Mladé pruty se dříve používaly na vyplétané ploty, klepače na koberce atd. Ze silnějších větví se zhotovovaly vycházkové hole nebo kuše. Líska se používala také při výrobě piva a octa - jako čiřidlo k odstranění nerozpustných zákalů a jiných plovoucích částic.

Charakteristické znaky:

  • v létě zelený, 2-6 m vysoký keř
  • Listy: stonek 5-15 mm, listy 6-10 cm dlouhé a široké, dole na listových nervech plstnaté, na podzim nažloutlé až žlutohnědé
  • Květy: jednodomé, samčí květy 8-10 cm, samičí květy málo viditelné, květy se objevují dlouho předtím, než vyraší listy (únor/duben)
  • Plody: ořechy, 16-18 mm dlouhé, vždy 1-3 plody těsně u sebe (srpen/září.)

Ostružiník maliník

Ostružiník maliník (Rubus idaeus)

Ostružiník maliník patří do čeledi růžovitých.

Charakteristické znaky:

  • až 2 m vysoký keř
  • listy: 5-10 cm dlouhé, vejcovité, oválné, sbíhající se do špičky, na okrajích pilovité, nahoře tmavozelené a hladké, dole bíle plstnaté
  • květy: bílé, vícekvěté květy (květen/červen)
  • Plody: červené souplodí drobných peckovic (srpen)

Jasan ztepilý

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

Strom relativně citlivý na sucho, obecně však velmi robustní druh, který se i při poranění dobře zotavuje a může dosáhnout stáří až 250 let. Odolný vůči vichřicím. Od 90. let 20. století se však mezi jasany šíří dosud neobjasněná houbová infekce.

Charakteristické znaky:

  • Strom: vysoký až 35 m
  • Listy: zimní pupeny černé, 4-6 jařmé, jařmové lístky asi 10 cm dlouhé a 4 cm široké, na horní straně svěže zelené, na dolní straně světlejší, u řapíku načervenale hnědé, na podzim nenápadně žlutavě zelené, v létě zelené, zpeřené, drobně pilovité
  • Květy: květy se objevují před vyrašením listů, nenápadné postranní laty (květen)
  • Plody: světlehnědé nažky (září/říjen)

Střemcha obecná

Střemcha obecná (Prunus padus)

Charakteristické znaky:

  • 8-18 m vysoký v létě zelený strom nebo 3 m vysoký keř
  • Listy: vpředu dlouze zašpičatělé, 6-10 cm dlouhé a asi 5 cm široké, nahoře matně tmavozelené, dole lehce namodralé
  • Květy: čistě bílé, převislé hroznovité květenství (květen/červen)
  • Plody: kulovité peckovice velikosti hrášku, červenočerné (červenec/srpen)

Chrpa parukářka

Chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia (Centaurea elatior))

Čeleď: hvězdnicovité

Květy:
růžové-světle fialové; v létě nápadné velké květy s trojúhelníkovitými okvětními lístky

Další znaky:
20 cm–100 cm, listy vejčité, přisedlé.

Doba květu:
červenec (po kosení na podzim pozdní květ)

Výskyt:
Horské louky, ruderální stanoviště, na východ od Rote Weißeritz často nad 500 m nad mořem, mezi Muldou a Flöhou téměř neroste.

Zajímavosti:
Areál největšího rozšíření má v sudetsko-karpatské oblasti.

Třezalka skvrnitá

Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum)

foto



Čeleď: třezalkovité


zlatožluté, v řídkých koncových vidlanech; po pěti černě tečkovaných korunních lístcích;

Další znaky:
25 cm–60 cm, čtyřhranná a dutá, dřevnatá lodyha, listy široké, oválné a přisedlé.

Doba květu:
červen–září

Výskyt:
Na nepříliš bohatých, pozdě kosených nebo ladem ležících loukách, především ve vrchovinách.

Zajímavosti:
Na dobře osluněných, opuštěných horských loukách může třezalka skvrnitá vytvářet husté dominantní porosty; ve srovnání s třezalkou tečkovanou obsahuje méně medicínsky využitelných látek, přesto se také používá do čajů (pozor: u některých lidí zvyšuje citlivost pokožky na sluneční světlo).

Podobný druh:
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Lodyha většinou dvouhranná, korunní lístky žláznatě tečkované; chudé trávníky a okraje křovin, především v nižších polohách východních Krušných hor hojná; prostředek proti depresím (čaj nebo extrakt).

Zvonek okrouhlolistý

Zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia)

Čeleď: zvonkovité

Květy:
modré, ve tvaru zvonku

Další znaky:
10 cm–30 cm, většinou s více lodyhami; lodyžní listy úzce kopinaté, přízemní listy ledvinovité až srdčité, řapíkaté.

Doba květu:
červen–září

Výskyt:
Skalnaté oblasti, chudé trávníky, světlé lesy, ještě poměrně hojný (ale na ústupu kvůli ztrátě stanovišť).

Rdesno hadí kořen

Rdesno hadí kořen (Bistorta officinalis (Polygonum bistorta))

foto



Čeleď: rdesnovité

Květy:
růžové, 4 mm–5 mm dlouhé a v hustých, 2 cm–7 cm dlouhých válcovitých lichoklasech

Další znaky:
0,2 m–1 m; přímá, nevětvená lodyha; zkroucené kořeny; přízemní listy oválné – podlouhlé a až 15 cm dlouhé, svrchu tmavě zelené, vespod modravě zelené; plody trojboké hnědé nažky.

Doba květu:
květen–červenec

Výskyt:

Rozšířené na vlhkých loukách a vysokobylinných nivách; především ve vyšších polohách (např. Krušné hory)

Zajímavosti:
Používá se do salátů a jako léčivka proti bolestem krku, žaludku a nemocem střev. K rdesnovitým patří také v mnoha zahradách pěstovaná rebarbora.

Hvozdík křovištní

Hvozdík křovištní (Dianthus seguieri)



Čeleď: hvozdíkovité

Květy:
růžové, květy v řídkých latách, 18 mm–22 mm v průměru, korunní lístky vpředu pilovité, často s bledými skvrnami na bázi Další znaky: Až 60 cm vysoká rostlina, listy až 4 mm široké.

Doba květu:
červen–srpen

Výskyt:
Ve vyšších polohách východních Krušných hor především na kamenných hřbítcích, místy také na horských loukách a na okrajích cest.

Zajímavosti:
Dnes vzácný druh a dále na ústupu.

Prha chlumní

Prha chlumní / Arnika (Arnica montana)

foto



Čeleď:
hvězdnicovité

Květy:
žluté, až 8 cm v průměru

Další znaky:
20 cm–50 cm, přízemní růžice listů, lodyžní listy vstřícné.

Doba květu:
červen–červenec

Výskyt:
Chudé horské louky a smilkové trávníky, vzácněji také ve světlých doubravách, dříve rozšířená na horských loukách východních Krušných hor, dnes poměrně vzácná a dále ustupuje, silně ohrožený druh.

Zajímavosti:
Používala se jako lék proti pohmožděninám, zánětům, krevním výronům, dnes se však nesmí sbírat. Chráněná rostlina! Jedovatá!

Pcháč různolistý

Pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum (Cirsium helenioides))



Čeleď:
hvězdnicovité

Květy:
nachově červené, většinou jednotlivé, velké (až 5 cm), na počátku léta velmi nápadné

Další znaky:
40 cm–100 cm, listy velmi rozdílné: nedělené i dělené, na spodní straně bíle plstnaté, částečně přisedlé, (téměř) bez ostnů, stonek málo rozvětvený. Doba květu: červen–červenec

Výskyt:
(Vlhké) horské louky, vlhké pcháčové louky, typický druh vrchovin, většinou nad 400 m n.m., níže jen sporadicky. Zajímavosti: Druh je velmi nápadný díky velkým nachově červeným květům. Kříží se s příbuznými druhy.

Jabloň lesní

Charaktetistické znaky:

  • Strom: vysoký až 10 m, v létě zelený, světlomilný
  • Listy: leskle zelené, nejsou výrazně plstnaté, ke špičce zúžené
  • Květy: bílé až světle růžové (duben až květen)
  • Plody: malá zelená až nažloutlá jablka
  • Doba dozrávání: září až říjen

Jabloň lesní

Služby jabloně lesní:

  • potrava pro včely
  • životní prostor pro malé živočichy
  • zdroj potravy pro ptactvo
  • hnízdiště pro ptactvo hnízdící v dutinách stromů
  • přírodní lékárna (ovocný čaj z jabloně lesní proti nachlazení, horečce, průjmu)
  • zdroj dřeva pro umělecká řemesla
  • produkty z plodů jabloně lesní, např. jablečné želé, jablkovice, jablečná zmrzlina
  • genový zdroj pro ovocnářství
  • inspirace pro malíře a básníky (květy, plody a vzrůst)

Jabloň lesní

Opatření k zachování pravé jabloně lesní:

Projekt "Zachování Malus Sylvestris v původních podmínkách východního Krrušnohoří“ ("Erhaltung von Malus sylvestris unter in-situ-Bedingungen im Osterzgebirge"), který iniciovala Zelená liga východní Krušnohoří/GRÜNE LIGA Osterzgebirge (více viz www.wildaplfel.info) (2007-2011), obsahuje:

  • mapování a vyznačení jabloní lesních v oblasti projektu
  • genetická a botanická zkoumání
  • péči o jabloně lesní
  • pěstování a vysazování nových pravých jabloní lesních
  • zkoumání trvale udržitelných možností využití jabloní lesních
  • rozhovory s vlastníky
  • práci s veřejností

V této souvislosti byla také založena firma Holzäppelnatur GbR , která prodává regionální produkty z jabloně lesní, aby se tak zajistilo pokračování projektových cílů.

Úvod